Den94ek 2002 - Jude Power! [beta]

Dle informací, které dnes prolétly tiskem a několika vyčpělými diskusními servery, se nevábné torzo kdysi bezkonkurenční skupiny Vanessa již poněkolikáté složilo do kompaktního tvaru, aby oblažilo několik zvláště vytrvalých posluchačů koncertní přehlídkou své tvorby. Bohužel se tak stane bez dvou stěžejních členů, bez kterých je celý soubor degradován na sračkoidní Vanessu Gun. Ale co, misijní činnost je pronásledována opovržením už od počátku věků... a tak je to dobře.

Televize Nova zreprízovala epizodu pořadu Peříčko, na jejíž adresu jsem slyšel již velmi slušné množství nedobře míněných cavyků. Tedy, nebylo jich zase až tak mnoho, ale i tento objem bohatě stačil k tomu, abych se o její náplni neodvážil ani přemýšlet. Dneska jsem ovšem neodolal zvrhlému pokušení, které - ať si namlouváme cokoliv - máme v krvi všichni, a tento hrozivý balík hnojných mravů pozřel zrakovým chřtánem.

Vám i mně je zcela jasné, že bych si v této chvíli bezezbytku vystačil se slovem HNUS; všichni ale zároveň cítíme, že situace žádá bytelnější pranýř. Abych se přiznal, sám nevím, kde začít. Dvě mravně pokleslé ženy, které bych se s přihlédnutím k jejich vzhledu neodvážil zaměstnat ani jako průzkumné sondy při deratizaci kanalizace pod nechvalně proslulým sídlištěm Chánov, zde nechaly v rychlém sledu ejakulovat do svých útrob rovnou desítku podobně zdařilých mužů, jejichž obličejové škleby a vyjadřovací schopnosti se pohybovaly někde na úrovni populárního vsetínského nádražního bezdomovce Kozla (o tom, jak se tento legendární narkoman vydal do Prahy na koncert AC/DC se 14 korunami v kapse si povíme zase někdy jindy). Jako by to samo o sobě nebylo pádným důvodem k pumovému útoku, byl navíc pořad prokládan výpověďmi dvou rozkuřovaček*), které ochotně reagovaly na dotazy typu 'kolik falusů prošlo vašimi ústy', a rozhovorem s neuvěřitelně objemnou ženou-vorvaněm, která bez zastavení dokázala pojmout všemi myslitelnými otvory celkem 124 výstřelů z mužských výtrusnic... Proboha, lidé! Načali jsme novou generaci pronografie, kde není místo pro lidský obličej? Jdeme dobrovolně směrem, kde se místo mluvené řeči ozývá jen nekoordinovaná kakofonie logopedických vad? Kráčíme vstříc tukovým horám, kde slovo anorexie mizí bez ozvěny v nejbližším záhybu tělní hmoty? Probuďte se!

Ano, hysterčím, ale rozhodně ne bezdůvodně. Ráno se mi totiž stalo něco, co zcela obrátilo naruby mé vnímání okolního světa. Jen dva dny poté, co mi jeden nejmenovaný internetový kamarád poděkoval za to, že díky mravní terapii z mé strany přišel o veškeré psychické zábrany a nyní se mu v noci zdá, že obcuje se dvěma ženami naráz a pomazává si jejich poševními produkty obličej, začal mne, původce tohoto dobra, pronásledovat pravý opak. Je to tak - podruhé v životě zavítal do mé hlavy romantický sen! Ne, nemluvím zde o žádné běžné poluční záležitosti, ale o zcela regulérní levárně, kdy spolu oba účastníci snu chodí, mají se rádi a dokonce si navzájem vysávají nečistoty z mezizubních prostor! Je nutné dlouze přemýšlet, co mohlo způsobit příchod tohoto snu, po jehož absolvování se musí nosný aktér bezpodmínečně odreagovat hodinovým zvracením a po zbytek dopoledne léčit pošramocenou duši sledováním fekálního porna, aby se mohl navrátit zpět do normálního života? Obávám se, že ne.

Ahoj, jsem Kozel. Mé vlasy jsou koudel namazaná fermeží.

Varuji vás. Nesledujte Peříčko, nebo chcípnete!

*) dle očité výpovědi jednoho z mých kamarádů je svatým úkolem této ženy, cituji, 'vyžrání tvarohu'

Vjezd do špatného pruhu se stal smutnou tečkou za nadějnou rómskou expedicí

Nadějný výlet rómských kočovníků, kteří se ve dvou narvaných autobusech vydali bez zpáteční jízdenky za lepším žitím do Velké Británie (domova organizací jako Combat 18, pod jejichž ochranou by se jim zajisté žilo lépe), skončil fatálním neúspěchem. Odborové vůdce tmavé pleti totiž nenapadl ani jeden z osvědčených způsobů, jak občany podezřelé pleti přes hranice propašovat. Neznalost prvního způsobu (řidič autobusu se nepozorovaně přiblíží k nejbližšímu celníkovi a tiše mu oznámí, že pašuje otroky z jihu na sever) lze díky jeho zastaralosti a menší spolehlivosti ještě odpustit, jak ale mohli Rómové zapomenout na recept, který již po dlouhá léta uzavírá z horní strany žebříček penetračních metod, o tom se lze jen dlouze a bezcílně dohadovat. Je snad tak složité nechat se proclít jako živelná odrůda ebenového dřeva? Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že po (bezbolestném!) nastřelení madla dosahuje úspěšnost průniku až 95%! Místo progresívního uvažování však měli Rómové jako obvykle na starost něco úplně jiného, totiž vyhrožování médiím. K paní, která zřejmě v souvislosti s natáčeným pornofilmem 'Ghetto Mayhem' včera kameramanovi televize Nova nabízela svůj anální otvor a dnes svůj výkon podtrhla konstatováním, že má psychopatické sklony, se přidala druhá aktivistka, jejíž nabídka se i přes cenzorský řez do audio stopy zcela nepochybně týkala vagíny. K všeobecně dobré náladě přispěl ještě mladík, z jehož slovesného projevu jsme se mohli doslechnout něco málo o připravované válce. Božíčku, už aby to bylo. Nemohu se dočkat, až se Rómové a skini vybijí navzájem.

Těsně po půlnoci dokončuji několikadenní tažení za dohráním mírně střelené strategické hry Dune 2000, která mne v uplynulém týdnu spolehlivě ochránila před jakoukoliv užitečnou činností. Jak jste možná uhodli, za tento záslužný čin mi nezbývá než poděkovat. Co bych si jen bez toho Westwoodu a dvoumetrového penisu počal...

Díky vyskladňovacím schopnostem člověka, kterého zde snad raději ani nebudu jmenovat, jsem dnes vyměnil svůj nepříliš impresívní notebook s černobílým DSTN displejem a udýchaným srdcem, tepajícím na hrůzných 25MHz, za o krapet lepší a hlavně barevným TFT výzorem opatřený přístroj. Je potěšující, že se nyní mohu věnovat pouliční vařbě starých titulů bez toho, aby mne zbytky zrakového smyslu opouštěly ve zběsilém úprku před hrůzami, které by musely podstoupit při pohledu na vyčpelé frekvence, jež nevyhnutelně provázejí hraní DOSových her na CRT monitorech. Tak jdou dny našich životů...

Trudný průběh pracovní doby dnes přeťala nečekaně rozjařující příhoda. Jakési vesnické poleno mužského rodu, jehož hmotnost bych se neodvážil vyjádřit v množině racionálních čísel, přišlo reklamovat cartridge do inkoustové tiskárny. Když pominu olbřímí chlupatá ňadra, která se pnula vpřed mezi lemy rozepnuté košile, nebylo by na tom nic až tak zvláštního. Tento bizarní vzorek dřevorubecké kultury si však jako ukázku špatného výtisku přinesl celostránkový výtisk eroticky laděného obrázku modelky Adriany Sklenaříkové! Marně pobíhám mezi rohy své mysli a nekoordinovaně pátrám po vysvětlení, proč si dotyčný tukový vak podobné materiály vlastně tiskne. Pod pivcem, který naposled předvedla světu žena, z níž se po několika dnech vysoukalo 6 novorozeňat, přece není v lidských silách ani nahmatat pohlavní orgán, natož se za něj tahat! Samozřejmě, nabízí se zde velmi prosté řešení - najít v oné sádelnaté pahorkatině oční důlky, hluboce se do nich zadívat a konejšivým hlasem pronést 'A o co vám vlastně jde? Ta s váma stejně nikdy nikam nepůjde, tak se na to prostě vyserte a neotravujte...' Až se bude blížit konec mého pracovního poměru, udělám to. Anebo to udělám zrovna a on se přiblíží sám.

Hudební skupina Black Milk, nové těleso na těžce zkoušené české kulturní scéně, dovádí již krátce po svém zrodu některé psychicky nevyzrálé jedince k zoufalým činům. Tereza Kerndlová, jediná z trojice dívek, kterou měla příroda odvahu obdařit lidským obličejem, má v tomto směru očividně největší potenciál - stránka vyšinutého obdivovatele, mezi jehož nadcházející zločiny z lásky patří nepochybně atentát na prezidenta, ostatně mluví jasnou řečí. Dlužno podotknout, že po shlédnutí této nemilosrdné fotografie, která obrací naruby význam pojmů jako 'humanita' nebo 'právo na život', jsem i já na krátký okamžik podlehl touze prohnat skrze svou marnotratnou hlavu lehčí protitankovou střelu, což se nestává každý den. I když - mohlo by.

Známý literární krotitel slušných mravů Beewiz vyzvracel obsáhlou reportáž ze svého pobytu na jakési ukrutné sportovní akci a tím mne opět přivedl do stavu blízkého mozkové smrti. Nemějte mi to za zlé, ale jeho generickému projevu nejsem schopen v žádné smysluplné míře vzdorovat. Zejména pasáže typu

Kurefský ráno. Eště v 7:00 stahuju poslední sérii nějakejch lesbiček, kde jedna druhý naskakuje na připínacím wocase.

popřípadě

Na cestě je hovno. Holky upozorňujou vedoucího, že prej ty vole hovno. A prej neni na mapě. Vedoucí se zamyslí a bez prdele se ptá, jak je veliký. Lenka říká, že táááááááááááááááááááááákovýýýýdle. Prej by to na tý mapě teda mělo bejt, ukončí to vedoucí.

anebo

Tomič píše pohledy. Oslovení typu: „masér sráč Kurvič junior“ (kde slovo junior dodává vskutku hodně šílený nádech, vemte si toho fotra, dyš to dostane do ruky) a message typu: „Superzdar, hm, hm, víc M, mrdat, hm, hm. Zdar.“ Takový byly celkem 3, nejmíň problémů mu činilo napsat dědovi.

či dokonce

TNF otevírá a rozbíjí vlakový dveře (prej nejdou otevřít). Průvodčí je nasranej a cestujícím ukazuje TNFa, aby mu poděkovali. Lidi tasí nože. TNF má radost, do Blicího doupěte právě udělal minimálně 10k. Bude to trvat 30m, běsní průvodčí. TNFovi je do smíchu. Za 5 minut vyrážíme. Míjíme vlak, na kterém je napsáno: „Skúska vykurovacích hadov 26.3.2002!!!“ TNF nechce vystupovat první.

mne skutečně uvádějí do rozpaků. Možná se s tím ale naučím žít.

V posledním čísle zdejšího regionálního tisku byl zveřejněn zajímavý návod, kterak bez zbytečného hněvu vyjádřit svůj nesouhlas se zrušením týdenního přehledu zesnulých občanů. Nechte se inspirovat a potěšte i vy redakci okresního plátku podobným dopisem!

Koho by nepotěšil dopis psaný srdcem?