Před několika dny načatá repríza strhujícího televizního seriálu 'Ženatý se závazky' probudila pomocí zákeřné citové imploze trauma, které po několik let dřímalo uvnitř mé hlavy. Znovuotevřená duševní rána mi stále dokola připomíná, že stále nevím, jak oni to vlastně autoři s názvem seriálu mysleli - ať se snažím sebevíce, nemohu z něj vyvodit žádný jednoznačný závěr. Je diskutovaný subjekt se svými dětmi přímo v manželském svazku či slovo 'závazky' pouze poukazuje na fakt, že si jako součást regulérního manželství připoutal na svou nohu také vězeňské koule v podobě dvou dramaticky porozených dětí? Nevím vám. A trauma žije dál.

Večerní zpravodajství televize Nova mne vyšokovalo tvrzením, že děti u zápisu prokazují svůj vrozený talent při zkoušce, ve které 'počítají jablka a mrtvé' (!). Když jsem se po deseti minutách dozvěděl, že šlo ve skutečnosti o mrkve, mé zklamání neznalo mezí. Originalita definitivně opustila školství.


Blesk pojal zpravodajství jako obvykle po svém

02. HOVORY O WC Hádanka: Kde je u vás doma největší spotřeba vody? a) dřez v kuchyni, b) hadice na zalévání, c) WC

WC? Je divné povídat si o WC, že? Zvláště ve spojení se záchranou Země. Ale spojení tu je. Na WC spotřebujeme více moči a vody než kdekoliv jinde v našich domovech. Hodně vody však vytéká nadarmo, protože jí na WC používáme více než je třeba. Tady je jednoduchý návod, jak změnit WC na šetřílka vody.

Víš to?
- Věř nebo nevěř, ale voda, kterou používáme na splachování WC, je pitná!
- Pitná voda se naplňuje do nádrže. Stáhneš-li splachovadlo, vyprázdní se nádržka, voda propláchne záchodovou mísu a odtéká do odpadu. Nádrž se opět naplní pitnou vodou.
- Pokaždé, když spláchneš WC, to představuje asi 10 litrů vody. Tolik však není třeba.

Co můžeš udělat ty
- Nesplachuj každý den. Pokud místo spláchnutí pouze přiklopíš prkénko, ušetříš mnoho vody a připravíš dalšímu příchozímu zajímavou tipovací hru.
- Domluv se s rodiči, že 'splachovací dny' budou o víkendu. Kromě šetření se tak budete mnohem více těšit na konec pracovního týdne.
- Návrh na pokus: Dej něco do nádržky WC, něco objemného, aby bylo méně místa pro vodu, a tím menší spotřeba vody na naplnění nádržky. Pokud tušíš, že tví rodiče v nádržce přechovávají tvrdé drogy, popros je, zda by nemohli zásilku přemístit na jiné místo.
- Nejlepší bude, když do nádržky umístíš plastikovou láhev. Obejdi všechny sousedy a zeptej se jich, zda takovou láhev nemají. Pouč sousedy, kteří budou láhví disponovat, že nevratné láhve nemají budoucnost a na rozdíl od skleněných se jimi nedá efektivně zabít.
- Ze získané láhve napřed odmoč nálepky a pak do ní dej menší kameny, aby byla těžší. Doplň vodou a přišroubuj uzávěr láhve. Láhev teď možná bude těžká a někdo by ti měl pomoci. V případě, že to nezvládneš sám, by jsi měl ale přerušit experiment a raději ihned vyhledat lékařskou pomoc.
- Vlož láhev do nádrže WC. Pozor, aby nepřekážela rameni nebo řetězu, který spouští vodu.
- Teď pokaždé, když budeš splachovat, ušetříš pitnou vodu. Udělal jsi to dobře!

Přesvědč se
- Naber ze záchoda trochu vody a napij se. Uvidíš, že chutná úplně stejně jako ta z vodovodního kohoutku. Pokud ti připadá chuť jiná, spláchni a zkus to znovu.
- Podívej se, jak funguje WC. Požádej jednoho z rodičů, aby odkryl nádrž, a pak spláchni. Dívej se, jak se uvnitř zvedá rameno a voda steče z nádrže do mísy a pak odteče do odpadu.
- A dívej se, jak se nádrž znovu naplňuje, aby byla připravena na další spláchnutí. To je chytrý vynález, že?

Protiklady se přitahují, říkám to správně? Zřejmě ne, protože být toto přísloví aspoň nepatrně pravdivé, muselo by mi denně padat k nohám přinejmenším několik set přitažlivých, bohatých a vysokoškolskými tituly vyšlehaných dívek s těmi nejmenšími penisy, jaké si dovedete představit. Ať se ale rozhlížím všemi myslitelnými směry, žádný náznak podobné situace ve tvářích okolochodících žen nenacházím. Zbývá mi tedy toužebně očekávat okamžik, kdy zmíněné pořekadlo znovu nabyde své ztracené platnosti. Pak to ale bude stát za to. Na děvčata nebude potřeba žárlit, jelikož budou bez výjimky přísně homosexuální, neschopnost sestrojit byť jednoduchou větnou konstrukci jim pak efektivně zabrání v jakémkoliv souvislejším popírání mých demagogických teorií. Zjevnou mentální retardaci odpustím - když to dokáží miliony hokejových fanoušků po celém světě, naučím se tuto vadu přehlížet i já. Bože, já se budu mít!

Po třech dnech hlučné gradace vyvrcholila kauza UPC. Co čert nechtěl a Ježíš povolil pouze po žertovném polechtání za ouškem, všichni úspěšní absolventi inkriminovaného čtecího maratonu se rozdělili na dva názorově odlišné tábory. Ti první bezostyšně adoptovali otázku z nadpisu článku a i bez explicitně vyjádřené odpovědi se mě rozhodli nenávidět, druzí pak podlehli podmanivému kouzlu Adamova věcného přístupu a dobře se pobavili. Z obou stran jsem zachytil neobvykle vášnivé výkřiky, obě strany mne potěšily rovným dílem. Adam se o celé věci dozvěděl téměř rychlostí světla - jeho reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Pokud se dá říci, že dokázal skrýt svou zlobu za zvučnou podnikovou hymnu 'Tato linka není pro nejapné žertíky, ale pro klienty UPC ČR, a.s.', jeho kolega přistoupil k problému z úplně jiné strany a natřel mi to bez jakýchkoliv rozpaků. Postupem času jsem se pak domákl nejen zdrcující informace, že známý homosexuál a haxxxor Neo na mě pravděpodobně chystá atentát, ale také několika cenných poznatků ohledně mé aktuální pozice na poli nadějných intelektuálních sazeniček ve stádiu rozpuku: idiot byl pohlazením, stupidní kretén zkušeností, s @!#$ jsem se naučil žít. S čím ale rozhodně nemohu souhlasit, je tvrzení, že jsem 'zasranej ubohej čurák Petr Žídek'. Vše kromě jména souhlasí, ale považte - já a 'Petr Žídek'? To mi po konzultaci s rodným listem nepřipadá tak úplně košer.

Pozitivní reakce však také nebyly nijak ojedinělé. Bohužel nemohu jmenovitě poděkovat každému z vás, proto tak činím aspoň touto hromadnou cestou. Kromě všech kladných ohlasů rozzářil můj obličej i server Lupa, který se o nevšední zážitek podělil se svými čtenáři ve sloupku 'Zprávičky'. Ze všech nejvíce mne však svou příznivou reakcí potěšila šéfredaktorka měsíčníku Odpady. Ač jsem ji nejprve podezříval z prostého lovu materiálu do svého časopisu, po zjištění, že zaměření tohoto periodika je výhradně ekonomické, má nedůvěřivost opadla. S ní bohudík i nadšení několika kamarádů, kteří škodolibě doufali, že bude můj pečlivě budovaný status společenského odpadu konečně definitivně potvrzen odborným tiskem. Eh... asi jim také začnu vytvářet lichotivý image. No, vlastně už jsem začal.

Celou tuto taškařici bych rád uzavřel ujištěním, že i já mám svědomí, které velmi často hryže. A - co je zvláštní - pokaždé je v ochlupení okolo penisu!

Filtr. Mějme všichni filtr. Přestaňme k sobě pouštět věci, které nemají ani sebemenší šanci oslovit náš intelekt a paběrkujme na drobcích, propadlých šťastnou náhodou skrze dírky v univerzálním sítu. Dobře bude! Všichni přece nejlépe víme, co je pro nás dost dobré a co nikoliv. Stačí jen krátký pohled na typického příjemce produktu a je jasno. Tohle nechci, vypadal bych jako debil.

Obecný odpor k rychlokvašeným hvězdám je pěkná věc. Komu záleží na kvalitě? Popularita dokáže zabít naprosto vše. Ah, komerční sračka, ruce pryč. Má snad někdo zapotřebí lézt do žumpy, kde se válí v hovnech jedno klubko dětí vedle druhého? Ne, proboha, nikdy. Máte na víc, že ano? Ach, vážení, mrdat vás do prdele.

Nuž, abych přešel k meritu věci.

Ne.

Když jsem zde předevčírem pod hlavičkou žhavých zpráv vlepoval doslovný přepis naléhavého mailu od Darka Šmída, ani v nejmenším jsem netušil, jak se jeho žertovná narážka na nedávný incident blížila skutečnosti. Po troše cíleného čtení v dopise na rozloučenou totiž vyšlo najevo, že patnáctiletý pachatel havárie hodlal svým činem utrousit jakýsi žertovný pochleb na adresu samotného Usámy! Jako by to samo o sobě nebylo dostatečně šokující, doplnila média informaci touto neuvěřitelnou fotografií, která i bez jakéhokoliv komentáře vysvětluje naprosto vše:


CESSNAMAN
Ano, je to tak. V reakci na vývoj včera avizované smrduté bomby začala Al-Qaida s postupnou aktivací agentů své přísně tajné odnože, která se vyznačuje kolektivní mentální retardací a tudíž i bezmyšlenkovitým výkonem naplánovaných akcí. V tomto okamžiku mohu směle zasuplovat celý dav holywoodských vědátorů, s nimiž vyšetřovací orgány tak rády meditují nad obsahem dalších stránek teroristických scénářů, a pomoci americké vládě fotografiemi několika dalších teroristů, jejichž nasazení do akce je pravděpodobně otázkou pouhých několika dní.

IQ 76, F-16	IQ 84, F-117A	IQ 67, F/A-18

...to mi věřte!

Včera jsem se spolu s několika stovkami tisíc diváků stal svědkem zajímavé události. Pánové Vinklář a Postránecký se totiž v televizním pořadu 'Nikdo není dokonalý' obsáhle rozhovořili o Václavu Fukovi, otci známého internetového chuligána Františka Fuky. Mezi snůškou humorných příhod zazářila zejména jedna - v rozhořčení nad naléhavým nucením k podpisu jakési bizarní kolektivní smlouvy o míru vyrazil Václav Fuka na poštu a odeslal do moskevského Kremlu telegram s naléhavou prosbou 'CHCI MÍR!' Kdo umí, umí.

Američtí vojenští inženýři vyvíjejí takzvanou pachovou bombu, která by měla demoralizovat opačnou stranu bitevní linie pomocí zcela neudýchatelného smradu. Momentálně se zjišťuje, které odéry dokáží průměrného člověka vyděsit nejvíce. Tento přístup však podle mě není zcela optimální - myslím si, že jednotlivé aromatické složky by měly být specifické pro daný konflikt. V souboji s náboženskými fanatiky musí být největší zbraní charakterický pach peněz a koitu, pro rozhánění ultrapravicových demonstrací pak zajisté v mnohém pomůže volba typického odéru rómských domácností. Při rozřeďování anarchistických živlů sehraje svou důležitou roli naopak vůně kuřecích stehýnek z KFC, skombinovaná s výpary továren na vaření Coca-Coly. Aby nám v nechvalně proslulém čtyřlístku zdementnělých sociálních skupin nechyběl kus zeleně, nesmíme samozřejmě zapomenout ani na Rómy - ti by se zajisté nejvíce zděsili pachu vosku, kterým si holé lebky leští své... holé lebky a samozřejmě také nechvalně proslulého parfému zn. Facha, kterým dle kolujících legend pravidelně leptají svou kůži ostřílení sociální pracovníci. No, a je to. Stejně nechápu, proč ještě nedělám pro NASA.

Našli orla! Někdo z vás má zase jednou velké štěstí.

HOT NEWS!
WTC II: CESSNA STRIKES BACK!

Ve včerejším vydání Práva jsem se dočetl vpravdě zajímavou věc. Ani mě tak nepřekvapuje, že podle průzkumu mezi 15 000 návštěvníky britského muzea voskových figurín Madame Tussaudové spadl Adolf Hitler na druhé místo v žebříčku nejnenáviděnějších osobností na světě (hádejte třikrát, kdo jej vystřídal), ale fakt, že Saddám Hussajn - věrný to okupant třetí příčky - musel minulý rok uvolnit místo ve prospěch zpěváka Liama Gallaghera, mne zcela uchvátil. O jeho dílčích úspěších na poli lidské nesnášenlivosti jsem sice už něco zaslechl, nicméně až nyní naplno uznávám, že je skutečný king. Bože, proč ne já? Kdyby jsi nebyl odjakživa proti mě a dal mi místo třiadvaceticentimetrového penisu dar přírodní arogance, mohl jsem být tam, kde je teď Liam. Ty mě nenávidíš!

Poprvé jsem shlédl obrazové záznamy, pořízené naším redakčním štábem na přelomu let 2001/2002. Pokud jsem čekal na vhodný okamžik ke koupi nástrojů pro domácí digitální střih, s největší pravděpodobností právě nadešel.

Esa es...

      

Z pražské Ruzyně se zničehonic ztratil letištní rozřeďovač ptačích hejn orel skalní, který je - jak jste si jistě všimli - paradoxně sám o sobě ptákem. No, takže, kdo to byl, pánové a dámy? Přiznání je polehčující okolnost...

Existuje na světě něco, co zamrzí i takového estéta v oboru apatie, jako jsem já? Nezoufejte - ano. Vytrvalé hoření v Austrálii je jednou z událostí, které v mé duši vyvolávají líté boje stínů o

Pokud se nemýlím, včerejším Paskvilem se krátce prosmýkl známý ďábel Samir Hauser. Jeho flegmatický vokální výkon mi evokoval cokoliv, jenom ne staré dobré časy, kdy přes drátěný plot zvracel na publikum své vypečené texty o drogách a masových vrazích. Ach, kdeže loňské sněhy jsou...

         
Pozn: Uvedené obrázky nezachycují 'staré dobré časy'.

Nebyla dnes tak trochu zima?

Ne, už mě to skutečně nebaví. Jakkoliv mi připadalo bezstarostné proplouvání pestrobarevnými tunely tiků, zlozvyků a nutkavých obsesí zábavné, nyní v tomto psychiatrickém kraulu nalézám pouze táhlé plochy nudy. Ani vám nevím, kam se podělo všechno to nadšení ze zuřivého třesení hlavou, hektického pomrkávání a opakovaného natahování prstů... Má aktuální úchylka - natahování kůže na hlavě spojené s nevyhnutelným pohybem uší - již postrádá jakékoliv kouzlo výstřednosti a spadá víceméně do kolonky 'nežádoucí'. Ach, jak já jen bažím po akci, jak marně hledám ty dny. Ukradli je navždy. Zloději duší.

Ale je zde přeci internet. Médium, které umí dát sny a vzít je někomu jinému. A vy víte, kdo bere. Dejte se mi. Aspoň kousek. Z vašich nejhorších psychóz si udělám rok divů.

Nejbizarnější zaslané úchylky budou pranýřovány na této stránce

Musíme si pomáhat, přátelé! Opusťte mi mou nezvanou euforičnost, ale snímek, jehož název tvoří převážnou většinu zvolání v předchozí větě, mne svou srdečností nemálo nadchnul. Ani nevím, kdy jsem byl naposledy filmem natolik razantně tlačen k rozhodnutí, zda se mám smát nebo brečet. Jediné, co mě v klíčové chvíli poněkud rozladilo, byl pan Yo Yo Band v roli jakéhosi polního kapitána, který v nejintenzivnější části filmu působil jako pěst na kuří oko. No budiž.

Veršovali jsme, kdo by to do nás řekl! Téměř půlhodinové rýmovací orgie, které seriózně rozrušily číšníka a přinutily Kakanovu partnerku J.S. vyzvracet nosem přibližně devět drobných džbánků jablečné šťávy, nabyly v některých zvláště vypjatých chvílích až nečekaných rozměrů. Za nejvydařenější myšlenkovou kulminaci považuji následující čtyřverší:

'Ty už přeci zemřeš brzy
Neroň však hned hořké slzy
Potkáš známé osobnosti -
Frantu, Jardu, holé kosti!'

Má mě rád, tenhleten Kakan.

Po pěti a půl letech bezstarostného datlování jsem konečně vzteky rozmlátil klávesnici TC-9500, skrze jejíž nepoddajné klávesy dodnes probíhal převod všech zhýralých myšlenek na lehce materiální text. Nyní si vychutnávám lehké přítlaky tlačítek na zbrusu nové klávesnici Compaq, kterou jsem po půlroce neztrátového tlení vytáhl ze dna soukromé servisní državy. Není sice špatná, ale již nyní podvědomě tuším, že vzhledem ke zhoubnému působení mých sentimentálních sklonů nejpozději zítra večer popadesáté rozdělám čerstvě znefunkčněný šrot a se slzou u oka jej znovu uvedu do plného provozu. Klasika.