8:20 - Za laskavé asistence zakrnělého orientačního smyslu dojíždím k základní škole, jejíž centrum výpočetní síly se má stát terčem mých reinstalačních tendencí. V ústrety mi vybíhá malá holčička, která ve své touze ztvárnit uvítací výbor neváhala opustit pískoviště plné ptačích výkalů. Úspěšný pokus o lichotku vzápětí maří dvojice o poznání starších děvčat, která se podezřívavým hlasem táží na účel mé návštěvy. Odhaluji krutou pravdu a poté, co dotyčné briskně přispěchají s klíči docházím k závěru, že se s největší pravděpodobností jedná o školníkovy dcery. Zatímco se jedna z nich zoufale pokouší odemknout vstupní vchod do budovy, nenápadně vytahuji mobilní telefonní přístroj a snažím se zapůsobit simulovanými telefonickým rozhovorem, který začínám slovy 'Ahoj! Tady Leoš Mareš, heterosexuální verze!' Dívky nijak nereagují, což jen potvrzuje mou dávno vyslovenou tezi, že Leoš Mareš buď není vůbec populární a nikdo ho nezná nebo jsou všichni lidé natolik přesvědčeni o jeho homosexualitě, že jim myšlenka na existenci tepelně vyvážené verze připadne zcela absurdní. Lítost nad zjevným neúspěchem však není namístě - oběma dívkám beztak chybí trocha umělé hmoty v tváři a příznaky léčebných kokainových diet. Ach bože, tyhlety vesnice. Kazí perspektivní lidi.

8:54 - Instalace mocného serveru nemocné značky Hewlett-Packard započala. Matka dívek, která jistě nese značnou část viny na absenci moderního povrchového opracování svých ratolestí, mi přináší šálek černé kávy. Za pomoci několika obřích lžic cukru z ní vyrábím kakao a začínám pomalu usrkávat. Po chvíli nabývám dojmu, že jsem v budově osiřel.

10:16 - Do počítačové učebny vchází ležérním krokem subtilní pes. Několika indecentními pohledy zjišťuji, že se jedná o fenu a okamžitě ztrácím zájem o sexuální kontakt. Pes mou změnu postoje přijímá s ledovou apatií a stele si uprostřed místnosti.

10:53 - Abych dal situaci grády, zasílám Míšovi (Kakan - pozn. red.) textovou zprávu z dívčího WC. Během průzkumu panoramatické vize, která děvčata nevyhnutelně provází při taktickém ústupu po vykonání potřeby, narážím na šokující fakt, že okna blízkého kostela směřují přímo do tohoto vylučovacího předsálí. Chlapecká toaleta je na tom ještě lépe - církevní hodnostáři mohou sledovat prepubescentní falusy přímo během jejich houpavého pohybu nad pisoáry. Zkusmo vytahuji z kalhot svůj bourací vrták a periferním viděním kontroluji, zda mé činění vzbudí nějakou reakci. Po třech minutách zuřivého máchaní pyjem docházím k závěru, že v průběhu letních prázdnin zřejmě není tento prostor monitorován a s nepořízenou se vracím zpět do učebny.

11:40 - Po čtvrtém restartu serveru se vydávám na průzkum vysoké hromady rozličných tiskovin, která stojí v půli cesty mezi učebnou a záchody a svým nedbalým uspořádáním by jistě dokázala přivést nejednoho útlocitného estéta ke tklivému pláči. Po chvíli systematického prohrabávání nacházím několik revolučních učebních pomůcek z roku 1922 a úctyhodný stoh žákovských knížek, do jejichž hloubkové analýzy se s několika slovy morální nevole pouštím.

12:03 - Psa probouzí dávivé zvuky, kterými se snažím přemluvit omylem pozřený lógr z kafe k dobrovolnému odchodu z mých háklivých útrob. Po dopadu prvního černého hlenu na stěnu umyvadla fena znechuceně odfrkne a odchází dveřmi.

12:50 - Souboj o nejhorší prospěch spěje do strhujícího finále. Přestože po celou dobu působil jako absolutní favorit démonický Nikolas Lakatoš, v jehož režii se na stránkách žákovské knížky odehrává znovuzrozená antická tragédie, v závěru jeho osobitý styl zastínila do té doby nevýrazná Lucie Gergová. Ta kromě kariéry přední české vědmy očividně vzdala i vyplňování úvodní stránky své známkové evidence, jelikož ta