Není to ani hodina, co jsem z roztrhané dásně okolo rašícího zubu moudrosti vyndal plát masa z pondělního kuřecího řízku. Ještě stále se mi pozvolna rozplývá na jazyku a já sním o tom, jaké to asi je být popelnicí. Flegmaticky postávat na rohu ulice, nechat se živit laskominami až k nejzazší hranici sytosti, hloubavě a táhle polykat hnijící živiny a nakonec po několika dnech zvrátit stále nepozřené jídlo jedním mohutným vrhem. Naučte mě to. Já chci žít!

Působilo-li mé echo o spuštění nového projektu (05-03-2002) jako akcelerátor pozvolna otevírané kudly, dneska se bezesporu v lecčems překonám. Díky neutuchajícímu nadšení A.V., který se neuvěřitelným způsobem upnul na moji dávnou zmínku o lokalizaci jisté odzbrojující zahraniční služby, se v blíže nespecifikované době objeví další stránky, jejichž morální podtón ponese několik stop po hloubkovém zaboření mých nenechavých prstů. Pokud se nám to podaří a vy se budete Dotýkat, bude to... boží!

Má lenost potichu šmátrá po vrcholných okamžicích své největší slávy. V objetí spalující touhy po naprosto zbytečné a maximálně lelkovní činnosti jsem pořídil hrubě neopracované digitální verze zničujících videozáznamů z nedávného posezení v Kakanově rezidenci. Máte-li bezprostřední touhu uchopit do svých zornic útržek bizarního díla bez hlavy, paty a obnažených genitálií, zajisté vás následující dva duševní vývraty dokonale uspokojí. Nemíním ale skrývat, že v takovém případě je mi vás zatraceně líto.


        

Existuje-li něco horšího než Smrt, je to dozajista pornografie na pevných discích zákazníků. Když jsem si dnes z disku jistého anonymního servisního čísla zálohoval adresář 'FUJ' o souhrnné velikosti 70MB, čekal jsem leccos. Že se ale dočkám půldruhého tisíce naprosto děsivých tělesných skulptur, to jsem věru netušil. S čím větší naivitou jsem přehlížel všeříkající názvy adresářů jako 'Tank', 'Velké' nebo 'Stará harcovnice', s tím větší razancí mi vržený bumerang odsekl horní část hlavy s centry pohlavní vzrušivosti. Ano. Kde je lehkovážnost, tam je i trest.

Udělal jsem si tričko. No není boží?


    

Před nedávnem proběhla médii zpráva o připravovaném (či snad již platícím?) zákonu, který si klade za cíl totální sjednocení úhlové politiky na identifikačních podobiznách. Z každé fotografie na občanském průkazu, řidičáku či žádosti o vyřazení z evidence homosexuálů by měl nyní zírat dotyčný člověk rovnou před sebe, odhalujíce tak všechny případné vady ve své tváři, které by se mu při drobné odchylce od normy jistě podařilo zakrýt. Toto neuvážené rozhodnutí se jistě odrazí ve zvýšeném počtu sebevražd, páchaných zdrcenými buditely falešných impresí. Už nyní se můžeme rozloučit s několika občany, jejichž asymetrickým obličejům poskytovala vstřícná benevolence alespoň částečný azyl a tím úspěšně oddalovala blížící se sebevraždu. Ach, kdeže loňské sněhy jsou...

            
Dobře si zapamatujte tyto nevinné tváře. Možná je všichni vidíme naposledy...

Britská pacientka s úplným ochrnutím těla marně usiluje o smrt rukou libovolného dobrovolníka. Doktoři se cukají a teatrálně pohazují hlavou směrem k Hippokratově přísaze, prostý lid se taktéž k ničemu nemá. To však pacientku, označovanou jako 'Miss B' (Spice Girls), roztrpčuje do té míry, že se rozhodla zapojit do kauzy právníky a svého vyřazení se chce domoci soudní cestou. Člověk občas žasne, jakých tahanic se může dočkat člověk, který požaduje na svém okolí zcela rutinní a triviální službu. Copak neexistuje v celé Británni ani jeden jediný poctivec, kterému by v podvečer chyběl dobrý skutek do modrého života? Opravdu ne? Pak vám mohu s naprostou určitostí říci, že v ČR se minimálně jeden takový člověk nachází. Ano, vzal jsem na svá bedra lokální zastoupení amerického myslitele Kevorkiana a těším se, že budu moci i já proměnit v realitu veřejná přání desítek a stovek trpících lidí, kterým vzal život vše kromě přetrvávajícího utrpení. Důvěřujte profesionálům!




Chcete-li využít našich služeb, vyplňte prosím pečlivě tento dotazník a zašlete jej na e-mailovou adresu kevorkian@den94ek.cz. Pozor - formulář má charakter závazné objednávky!

Kauza WinRAR: Jak jsem dychtivě očekával, po snížení velikosti slovníku na 1024 KB se poněkud zmenšil také rozdíl mezi archívy z verze 2.80 a 3.00 - přibližně o 7.5 MB. To nám ve výsledku dává úsměvných 500 kB, pokrok se tedy odehrál zřejmě jen v množství různých nastavení na záložce 'Compression'. Inu, jen tak dál.

Uhrazený poplatek za reklamní kampaň bude při nejbližší příležitosti dobropisován.

Není to ani dva dny, co se naše mladá demokracie díky bouřlivým oslavám dne jódu povážlivě otřásla v základech. Jaké bylo mé zděšení, když jsem se z ranní zpravodajské relace dozvěděl, že šílenství pokračuje Mezinárodním dnem žehu! I když jsem se své role bez okolků zhostil a celý den šířil mezi občany informace o zřejmých výhodách zpopelnění, stejně mi připadne zvláštní, že se tento svátek objevil jen tak zčistajasna, aniž bych o něm kdykoliv v minulosti slyšel. Kdoví, možná bylo konečným impulzem k jeho zřízení ono finanční nedorozumění v jednom americkém krematoriu, kde si několik set mrtvých místo rozptýleného lebedění v urně poleželo v chladné zemi. Budiž jim dodatečná kremace dostatečně zahřívající.

Nový WinRAR 3.00 mne zcela vyšokoval svými drasticky zlepšenými kompresními poměry. Při pokusném zábalu hry Re-Volt (135MB, 2239 souborů) dokázal s nastavením všech kompresních technik na maximální hodnoty srazit velikost archívu z (mnou) doposud používaného WinRARu 2.80 o celých 8 MB! Při pohledu na podezřelé názvy všech nových 'features' ve mně však začal hloubat malý červíček nejistoty - táhne RAR na branku skutečně zásluhou nových kompresních fíglů nebo pouze v důsledku prostého zvýšení maximální povolené dictionary size z jednoho megabajtu na čtyři? No, až to ten pamrd dobalí, určitě vám to povím.

Českého distributora programu WinRAR prosím o brzké uhrazení reklamní kampaně. Děkuji.

V souvislosti s nelegální kopií alba 'Freak of Nature', kterou si v práci vlastnoručně vyrobila kolegyně, jsem nemohl nerozpoutat další seberealizační kampaň. S interpretkou této desky totiž sdílím zákeřné bujení uvnitř střevních kliček, pojmenované tak dekadentně Morbus Crohn. Toto zjištění mne poprvé dohnalo ke konstatování, že jsem ve svém jádru učiněné dítě štěstěny. Po letmém poslechu několika úvodních slov mi totiž bylo jasné, že zatímco já jsem z této nemoci vytěžil všechna možná pozitiva, Anastacia si odnesla pouze fatálně homosexuální hlas. Nechápu však, kde se rozdvojila naše společná cesta za slávou. Proti veškeré logice se totiž i se svým obřím penisem, dokonalým vzhledem a IQ na úrovni geniality stále krčím ve stínu zmíněné zpěvačky, která s naprostým minimem přivlastněných deviz záhadně vyklusala do vyšších společenských sfér. Spravedlnost neexistuje. Bůh jí žehrej!

Ano, čtete správně, dnešní den se rozhodli významní stravovací činitelé obětovat globálnímu uctívání jódu. Nevím, jaké z toho plyne ponaučení a zda mám v tento neobyčejný den vzývat jód více než kdy jindy, ale uvnitř mé šáhlé hlavy cítím akutní nutkání k zoufalým činům. Takže tedy... ehm... RYBÁM ZDAR!

Seriál Království nabral v začátcích druhé epizody zcela neuvěřitelné grády. Lehké náznaky humoru se změnily v brutální hlody a psycho atmosféra definitivně opustila všechny myslitelné stupnice. Kdo se nedívá, měl by zvážit a následně i podstoupit ambulantní péči (nejlépe pak na oddělení primáře Moesgaarda, muhaha!).

V práci se rozpoutal otevřený bojový konflikt. Ne, tentokrát se nejedná o můj mizivý plat ani o přehnaně velké kusy stolice v míse erárního WC. Ono se totiž vůbec nejedná o interpersonální spor. Je to mezi mnou a tím místem. Servisní sklad. On žije.

Nevím, proč se tak děje, ale mé asketické tělo je permanetně terčem útoků statické elektřiny. Již jsem si zvykl, že mne čas od času tyranizují výboje z dveřních zárubní a některých disků s obzvláště citlivými daty, ale aby totéž činila omítka na zdi a dokonce i proud tekoucí vody, to považuji za zcela skandální. Všichni jsou proti mě, už ani ty zdi to neskrývají.

Střední průmyslová škola technologie masa! Co dodat? Snad jen tvrdé drogy, abych na to rychle zapomněl...

Čas ubíhá rychleji než listy animované poezie před zrakem absolventa kurzu rychločtení. Tento smutný fakt si uvědomuji pokaždé, když pln hrané apatie otevírám textový editor a spatřuji děsivé nedodělky v podobě chybějících zápisů z několika posledních dní. Jako projev zcela opovrženíhodné demence proto musí znít fakt, že jsem dnes načal další ze svých četných internetových projektů. Koncept této podivuhodné luštěnky vznikl z původního záměru vytvořit nový design pro Peklo a dle předběžného průzkumu se zdá, že by mohl v českých luzích zapůsobit jako něco dosud neviděného. Proto pevně věřím, že mě ani tentokrát nepředběhne nějaká kurva a mé pionýrské snahy znovu zaútočí na citlivá místa žurnalistických estétů. Tudy přece vede cesta k lačným ženským klínům!

Série katastrof, které v poslední době doprovázejí můj život se stejnou samozřejmostí jako například tlukot srdce nebo ranní vstávání, pokračuje i dnešním dnem. Bankomat České spořitelny, k jehož bezedné studnici modrozelených bankovek se klaním v okamžicích kulminující materiální nejistoty, se zcela nehorázným říhnutím vulgárně pozřel moji platební kartu a po provokativním vyobrazení modrožluté (Werther?) zprávy o vyřazení z provozu odmítl vykonat jakýkoliv další vstřícný krok. Rozzuřen k příčetnosti (skrývající se vně okrajů nepříčetnosti, ve které setrvávám standardně) jsem vytočil číslo 0800/207 207 a po naprosto zběsilém psychickém boji s neuvěřitelně stupidně strukturovaným odpovědním automatem konečně vyhledal lidskou duši, která mi byla ochotna poradit. Než ale stihl operátor ukolébavkovou zvukomalebností své řeči srazit mou hladinu adrenalinu na obvyklé nezdravé hodnoty, vyplula odkudsi na povrch informace, že si svou kartu budu muset nechat zablokovat pro případ, že by ji automat zcela náhodou vyzvrátil do náruče některého z kolemjdoucích zoufalců a ten se vydal za mé těžce nabyté finance nakupovat. Nyní mne tedy čeká velmi příjemná procedura s navrácením karty a následnou refundací blokačního poplatku, v rámci níž jistě ušetřím mnoho drahocenného času a rozeseji svůj podpis po několika desítkách veledůležitých úředních listin. Je mi jasné, kam ty lesy mizí. Fuk da syztem!

Myslím, že vhodný okamžík ke vzkříšení Krista konečně nadešel. Neptejte se mne proč, ale v kostech cítím, že těmito slovy by bylo vhodné načít dnešní popis další zoufalé epizody z mého strašlivého života. xxx

Pocit neuvěřitelné lehkosti, který mi způsobuje včera uspokojená, a tudíž i vypařivší se uzávěrka hekticky tvořené literární přílohy, ovládá všechna nervová zakončení mého neudržovaného těla. Ze samé volnostní extáze věnuji celý den střihovému opracování reklamy na Peugeot, jejíž bezpointní vyvrcholení si vyloženě říká o vtipný dodatek. Asi tak jako tento zápis. Ach bože, ještě že nejsi.