Den94ek: Neviditelný děs
|
fincher@senior.cz ICQ 61255613
hejkal@hehe.com ICQ 61210191 |
|
|
|
Městský kolaps. To je jediný výraz, kterým se dá popsat sled zoufalých situací, lemujících mou pozdní cestu ze zaměstnání. Jen co jsem odtrhl zrak od pomatené ženy, která u výlohy železářství z jakéhosi prazvláštního důvodu dlouze vyla na měsíc, projelo okolo zuřivým tempem vozidlo, jehož výfuk voně drhnul o silnici a chrlil místo standardního čmoudu také proudy jisker. Ještě než jsem zahnul za nejbližší roh, kde pro změnu probíhalo pouliční trestní řízení s jiným neposlušným řidičem, pohlédl jsem instinktivně do pornografické sekce prodejny hudebních a obrazových nosičů. Necudné videokazety, které byly vždy s posvátnou přesností poskládány do uhledné pyramidy, ležely nyní zhroucené na jedné chaotické hromadě. Puč? Apokalypsa? Jiří X.?
Ne, nic takového. Pouhá souhra zvláštních okolností bez závažnějších důsledků. Ten pravý kolaps je totiž v mé hlavě. Probíhající dění se mi splétá do hnilobné směsi stresu, adrenalinu, lásky a stimulovaného běsnění. Vůbec nevím, kudy to pustit ven. Přijďte. Zkusím to do vás přezvracet.
|
|
Po několika dnech vlhkého bzdění a přerušovaného spánku jsem se definitivně rozhodl, že vám v plné nahotě vylíčím svůj traumatizující zážitek z pátečního odpoledne. V tuto kultovně oddychovou dobu mne totiž ředitel pobočky poprvé odhalil při divoké projížďce po pornografických serverech. I když jsem si byl vědom přibližujících se kroků a v pravou chvíli přepnul na tzv. 'záložní okno' internetové prohlížeče, nejhoršímu jsem nezabránil. Vedoucí se totiž pod záminkou předvedení jakési záhadné operace chopil myši a jako obvykle začal minimalizovat všechna okna. Čím více se blížíl k diskutované stránce, tím šířeji se oddalovaly koutky mých úst. Když ale vystřídala Svět Namodro naprosto bizarní felace, nedal kupodivu najevo ani nejmenší náznak pochybnosti o mém statutu průkopníka nezkažené morálky a naprosto flegmaticky se proklikal až na pracovní plochu. Chladná profesionalita - to je to, čeho si na svém vedoucím cením.
|
|
Zítra odpoledne začnu bezhlase pracovat na příloze k časopisu pro 'muže s jiskrou'. Je to dvousečná zbraň, tahle žurnalistická facha - na jeden měsíc sice ztrojnásobím svůj tragicky nízký plat, stejně jako bídu však zanechám ve slastném odpočinku také Den94ek a všechny paralelně běžící projekty. Podobné prodlevy pak výrazně napomáhají k téměř nevratným skluzům, které na důkaz své mravní čistoty bezúspěšně zalepuji po pátečních večerech - tedy v době, kdy se mí vrstevníci oddávají nespoutanému sexu, konzumaci tvrdých drog a debatám nad odléváním zvonu. Kdyby jen věděli, že si to všechno umím představit, muhaha!
|
|
K velkému překvapení všech spřátelených duší jsem bez jakýchkoliv úplatků a žebravých proseb dostal již druhou nabídku k tvorbě internetové přílohy do jednoho z velmi prestižních časopisů. Ač si nejsem zcela jistý, zda dokáži dostatečně erudovaně nahlédnout do světa rychlých automobilů, nechal jsem se s vidinou táhlých oslavných zpěvů přeci jenom zlákat. Musím jít nahoru. Jakubův žebřík.
V práci jsem shlédl v pořadí druhé video od Linkin Park, které jsem měl tu smůlu stáhnout. V kontrastu s původní skepsí se však dá říci, že až na drobnou výjimku v podobě zpěváků, kteří se tradičně chovají jako absolutní kreténi (ostatně, jsou to gayové), jsem byl příjemně překvapen. Snímek má skutečně svěží a dynamický střih, je vizuálně atraktivní, zelený a krátký. A co více si zatrpklý maloměšťák může přát?
|
|
Za zvuku pompézního nadýmání jsem poskytl své druhé interview v životě. Nevím komu, nevím kam, a nevím proč. Ale co bych nedal za trochu plošného úložného prostoru pro mé čpící názory, že...
Přežijte i vy svou šanci!
Zuzana Slavíková zoufale nezvládá svou roli přidrzlé dominy, kterou jí dle původního záměru měly propůjčit hranaté brýle, učitelský účes a scénář televizní soutěže 'Nejslabší! Máte padáka!' V dnešním vydání měla k dispozici člověka v invalidním důchodu a jednu nezaměstnanou krysu, čehož však po celou dobu hry ani jednou nezneužila! Před očima mi vyskakují stovky a tisíce možných urážek, které by se daly v této situaci neopakovatelným způsobem zúročit. A kdo nám to zkazil? Kdo je nesladší?
|
|
Jsem oblečen do pietního úboru, kolem monitoru mám rozžehnuty svíce, místo fíkového listu halí penis slepené stokorunové bankovky. Ano, tento zápis je úplně posledním kouskem textu, který horkotěžko skládám dohromady na své 4 roky staré instalaci Windows 98, která přežila naprosto neuvěřitelné věci včetně (nepodařeného) spojování dvou partition a podobných eskapád, končících obvykle šílenými ručními dodělky. Nelze zapomenout ani na položení základních kamenů stránek Den94ek, TSI či Peklo, popřípadě na první žurnalistické úspěchy v masových médiích. Těžko mohu vyjádřit svůj žal, se kterým dávám svému průvodci prostopášným životem sbohem, avšak hrdelní hlas povinnosti nelze přehlušit.
Nashledanou. Chci umřít s vámi.
|
|
Pokud má známé úsloví o neperspektivnosti vstávání levou nohou aspoň částečnou platnost, musel jsem dnes vstát přinejmenším hlavou penisu, která se zřejmě samovolně svěsila přes okraj postele na již proslulé třiceticentimetrové trubici. V samotném úvodu dne jsem asi třicet minut hledal za doprovodu skutečně brilantních kombinací nadávek jistý dokument, jehož existence byla popřena o další půl hodiny později, kdy jsem si jej přišel potupně vyžádat ke svému gastroenterologovi. Budiž, každý den není posvícení, řekl jsem si a vyrazil do rodného vzdělávacího ústavu pro nové přihlášky na vysokou školu. Na obligátní otázku dobře známé soudružky fyzikářky, strážící vchodové dveře, jsem odpověděl klasickým 'Ále, to víte, jdu vám ukrást nějaké toaletní papíry...' a bizarně strukturovanou přístavbou raději postoupil ke dveřím Informačního centra. Tímto má strhující výprava na vsetínské gymnázium skončila, jelkož funkce nejosvětovější kanceláře celé školy se křečovitě držela u hranice 0%. S povzdechem a několika peprnými nadávkami na adresu zamčených dveří jsem se vydal zpět do nemocniční čtvrti a tentokrát zamířil ke kožnímu lékaři. Po přípravném posezení v čekárně, která k mému úžasu budila známky nevídaného luxusu, se rozletěly dveře v jižní stěně a já jsem byl přízván dále. Kožní lékař, jehož důvodně a zřejmě také oprávněně podezřívám z ženského pohlaví, zhodnotil můj napůl uhnilý prst flegmatickým 'Hmmmm' a po troše vyptávání mi předepal mast Triamcinolon E. Ač jsem velmi pobouřen vysokým obsahem kortikosteroidního hormonu, rozhodl jsem se k bezmezné důvěře a o poledni prst poprvé namazal. Kromě signifikantního zvětšení prsních žláz (12:46), rozštěpení penisu (15:12) a nově nabyté vagíny (17:53) zatím nepozoruji žádné závažné vedlejší účinky.
Co je ale hormonální mast proti praktikám mobilních operátorů! Včera večer jsem se na firemním Eurotelu nějakým nedopatřením provolal až k částce 0.00 Kč, což by se za běžných okolností dalo zahladit bezešvým dobitím z Go! karty. Telefon mi však nedovolil zavolat na bezplatnou dobíjecí linku! Sklouzl jsem pohledem k vytištěné diskografii hudební skupiny Beborn Beton a utřel skápnutou slzu. V tom se ale mobilní přístroj rozezněl a já jsem po krátkém rozhovoru s vedoucím zjistil, že k nulovému kreditu záhadně přibylo pět haléřů. Znovu jsem tedy vytočil dobře známé číslo a - světe div se - ke spojení i zdárnému dobití skutečně došlo. Fakt, že mne místo rovné pětistovky Eurotel obdaroval pouhými 499 Korunami a 75 haléři, raději ponechávám bez kamen v páře.
|
|
Spasitelské komando televize N@va vyrazilo na doposud nejzávažnější záchrannou misi. V sérii semireklamních šotů nám jednotliví moderátoři roztahují oční víka k mohutné slze nad jejich dobrodiním - zapsali se totiž do registru dárců kostní dřeně! Oj, božínku, neměl bych také? Hmmm, asi ne. Kampaň selhává, nikdo není konstruktivní. Ne, ani MUDr. Vladimír Koza.
Čím je dnes jemné popouzení k dobrovolnému činu? Podobné říhání do tmy bych přirovnal k šepotu bezdomovce, zalévaného do betonu za zvuku šesti Tater s otáčivým bubnem, ne-li k něčemu daleko bezmocnějšímu. Pokud existuje způsob, jak lid k charitativním činům dotlačit, musí v jeho odpudivém těle tepat silně motivující srdce. Tím mám na mysli kupříkladu prominutí základní vojenské služby. V kombinaci s několika odběry krve by mohl být zápis do registru dárců dost možná vhodným ekvivalentem k zuřivému uplácení doktorů a nahánění exotických chorob, nebo ne?
Ježíši, jsem tak přemýšlivý!
|
|
Dobrý den, vítejte na začátku šokujícího prohlášení. Po krvavém duševním souboji jsem se rozhodl vysvětlit nadměrný šerm s homofobně orientovanými narážkami, kterými v poslední době čím dál tím častěji obohacuji běžné denní zápisy. Jak jste si zřejmě za ta léta všimli, nestojím obvykle ani na jedné straně nejznámějších sociálních barikád. Ať už volím nejjednodušší cestu nenávisti oběma směry či vyloženě apatický postoj, málokdy skutečně vychyluji na jednu stranu. Existují však jisté minoritní skupiny obyvatel, jejichž zjevné vady - nebo lépe řečeno deviace od zaběhnutého standardu - k nevinnému vtipkování přímo svádějí a takový druh humoru se dokonce stal jakýmsi národním folklórem. Věřte mi tedy, že za všemi narážkami na homosexuály, ženy a zdravotně postižené nevězí nic nežli trocha přírodní škodolibosti, popřípadě čirá závist. Ano, takový už jsem já!
|
|
♦ Hit týdne: Linkin Park - Pushing Me Away
♦ Shit týdne: Alcazar - Crying at the Discotheque
|
|
Sobotní příloha deníku Právo na mne opět zapůsobila, tentokrát článkem o antikoncepčních metodách, doplněným o zajímavou anketu na téma "Nechali byste si podvázat chámovod?" Jelikož autor touto otázkou neoslovil prostý lid, ale vybrané exoty z tzv. vyšších společenských kruhů, můžeme spolu nahlédnout například do budoucích inseminačních plánů Leoše Mareše:
'V žádném případě bych se podvázat nenechal, protože chci být volným šiřitelem svého rodu na nadcházejících padesát let.'
Ach, přátelé, jak jen ten Leoš dbá na průzračnost budoucího českého genotypu! Tak či onak, není v takových záležitostech rozhodovací právo spíše na druhé straně? Odkdy se ptáme masových vrahů, zda chtějí usednout na elektrické křeslo nebo ne? Odkdy se rozhodují odvedení branci, jestli budou mít po návratu do rodné vísky stejně široký anální otvor? Odkdy ponecháváme volbu kastrace na svobodné vůli domácích zvířat? Ne, ne.
Nechali byste Leoši Marešovi podvázat chámovod?
Tak je to správně.
|
|
Z neuvážlivě pořízeného videozáznamu jsem shlédl nejnovější vydání pořadu Zavináč on-line. Místo inzerovaného propojení se světem internetu se však na obrazovce odehrálo jakési sebepropagační řízení Daniela Bárty, jehož mistrně zvládnutou parodii na humor úkosem pozoruji již po několik měsíců. Sebestředná ironie v podání nejzbytečnějšího hudebníka střední Evropy je totiž tak dokonale neopracovaná, že se už při východu z úst samovolně mění v tekoucí kusy slovních výkalů, tvořících základy několika podstatných kapitol v dějinách zkrachovalých pokusů o vyvolání dojmu záměrně popírané důležitosti. Alou do školy, blbečku.
Epcheche!
|
|
| |