Den94ek 2002 - Vanessa [beta]

Jak se zdá, peklo definitivně zamrzá a můj penis se zvolna přibližuje k vaginální kůži. Po jednom obsažném rozhovoru přes izraelský komunikační program ICQ dnes totiž začala v dálce získávat viditelné obrysy fata morgána jménem 'výnosnější zaměstnání', což je jen o něco málo bizarnější než existence estonských zápalek s odlehčenou škrtací směsí. Nechci předbíhat koloběh událostí, proto si veškeré podrobnosti nechám výhradně pro sebe, ale pokud se tento šokující nástin situace promění v realitu, budou zřejmě všichni lidé na světě donuceni hledat znovu svou cestu k Bohu.

Nevím, zda už jsem se o tom někdy zmiňoval, ale má sestra je natolik trapná, že se namísto praktických kurzů lámání tvrdého chleba či vyšívání okrasných pentagramů věnuje ve svém volném čase bojovému sportu jménem 'karate'. To mimo jiné znamená, že se ve spánku zoufale učí nasupené obličeje a stále vykřikuje slova jako KUMITE, ŠITU-HI, PIČA, KUNDA a podobně. Jelikož mi nebyla ve stanovené lhůtě schopna odpovědět, zda používají také úder PIKAČU (usmrcení protivníka elektrickým proudem), definitivně jsem tento její koníček zavrhl. Ztráta času. Je divná.

Mé nedostatečně zmučené snění v poslední době úspěšně pronásledují ohyzdné vize postupné zkázy fyzické schránky. Kupříkladu dnes v noci jsem si nechal zdát o tom, že se při konzumaci zcela standardního pokrmu drolí mé zuby na malé kůstečky a já je v kašovité směsi ostatního jídla polykám jako kusové ovoce. Nevím, možná je to pokus o varovný signál. Na ty já si ale nepotrpím. Vzhledem k neobvykle arogantnímu způsobu vyjádření nesouhlasu uděluji svému chrupu kárnou důtku v podobě desetidenní absence ústní hygieny.

Jak jsem včera naznačil, pružná ohrada okolo horních deseti tisíc obyvatel naší dlouhověkostí zmítané vlasti je mou aktuální cílovou rovinkou. Není to touha po rozdrcení varlat v lopatkách větrných mlýnů ani horečný vývin zhoubného egodeismu. Je to směr, osudovost. Chudý maloměšťácký chlapec na zcestí popularity, sebevrah s upilovanou hlavní před obličejem, Sophie při nesmlouvavé selekci. Miluji křižovatky.

I když to tak na první pohled nevypadá, nechci toho zase tak moc. Vlastně nechci skoro nic. Peníze, dokonalý vzhled, mapy městské kanalizace? Ale kdeže. Stačí mi přece trocha přírodního charisma, příruční kalkulátor a jednoduchá početní operace, která přidělí zrnu adekvátní počet obhospodařovaných plev. Tudy vede cesta k explozi groteskní marnosti zádumčivého estéta.

Aniž bych chtěl kohokoliv urazit, musím chtě nechtě konstatovat, že toaletní papír z brněnské Spořitelní akademie je zřejmě převážně nízkorozpočtový. Nevím, zda je na vině má hemeroidní kloaka nebo zkrátka dávám do vytírání zadku více vášně než běžný anální toreador, ale při dnešní odpolední akci prošly prsty dvakrát skrz! To tu nebylo už od války v Perském zálivu.

Magazín Práva je opět v právu.

Léčba šokem: Šok býval kdysi považován za skvělou terapii a byl zásadně pojímán jako umělé navození silné citové krize, která by měla vrátit nemocného k normálnímu prožívání. Ve staré Indii byl k šokovému probuzení používán i cvičený slon, který předstíral útok na duševně nemocné. Prožitek hrůzy z toho, jak se na člověka řítí několik tun živé hmoty, měl nemocnému vrátit duši zpět. Blázni se zastrašovali také uštknutím jedovatými hady. Ti ovšem byli předtím zbaveni jedovatých zubů, takže kousnutí bylo symbolické. Dávná je i léčba elektrošokem - na hlavu se přikládal elektrický rejnok nebo úhoř.

Cool. Celkem by mě zajímalo, jak se k podobným metodám staví moderní věda. Nelze přeci jen tak apaticky přejít fakt, že dnešní doba nabízí široké spektrum nových možností, jak umělý šok navodit. Co takhle vmanévrovat léčeného nezbedu do natáčení rádobyreálného snuff filmu? Posadit na židli v opravdově vypadajícím homosexuálním baru? Dát mu s kamennou tváří přečíst články Jiřího X. Doležala, které autor naštěstí nemyslí vážně? Vlastně ani pořádně nechápu, jak mohou být při současném stavu věcí psychiatrické léčebny tak plné.

V uplynulém týdnu jsem začal pozorovat hluboké projevy své vrozené závisti. Ano, závidím úspěšným lidem jejich katastrofálně vysoké příjmy. V poslední době již vpodstatě nedokáži brát kohokoliv sociálně vyššího jako spřízněnou duši, protože si na jeho předražený oblek automaticky lepím papírek s měsíčním platovým výměrem. Ne, takhle by to nešlo. Chci mezi horních deset tisíc. A začínám zítra.

Opouštím hotelový pokoj, z něhož jsem zdárně odcizil naprosto vše kromě několika věcí, které k zemi křečovitě poutá inventární list. Mýdla, dopisní obálky, sáčkové šampóny, papírky na setření rtěnky, propisovací tužky, 56 odpadních kontejnerů na vložky a samozřejmě dvě role toaletního papíru - to všechno mizí v mé bezedné torně jako zaoblený křik hotelového ekonoma. Tato loupež však rozhodně není nijak samoúčelná. Letmým pohledem do hloubi teletextu totiž zjišťuji, že má cesta po českomoravských krajích není ještě zdaleka u konce. Mohu si snad nechat ujít protestní pochod proti interrupcím, který se dnes koná ve vybraných pražských ulicích? Ne!

Akutně sháním videoklip k písni 'Brouk' od interpreta jménem 'DJ Lucifer'. Jelikož se tohoto člověka chystám slovně a fyzicky napadnout, shromažďuji veškeré materiály, které bych v případě soudu mohl použít coby důkazy, že způsobené ublížení na zdraví bylo spácháno v rámci (duševní) sebeobrany. Pokud můžete toto video zajistit, kontaktujte mne prosím na adrese fk@den94ek.cz. Děkuji.

Po pěti pokusných startech jara opět sněží, a to velmi aktivně. Kdo by to do té oblohy řekl... (Jo? I ve verších? No vidíš...)

Procházím se po dlouhých chodbách Spořitelní akademie a zubím se shnilými čelistmi na občany, kteří mají to štěstí sdílet se mnou ubytovací zařízení. Jsou tak nezkažení a čistí... až mám chvílemi nutkání vrhnout do ringu náhodný kus fekální poezie. Chybějící předsudky v oblasti mezilidských vztahů si však rychle doplňují během mé první návštěvy zdejší jídelny. Rohlík a netknutá plastiková krabička s máslem se ukazují být poměrně závažnou překážkou mezi hladem a sytostí. Již při zběsilém šermu během máselného obohacení prvního rohlíku většina okolosedících strávníků propuká v tichý pláč. Jsem si téměř jistý, že v případě neznatelného pokynutí rukou by několik z nich ihned přiskočilo a nabídlo nezištnou pomoc spolu s několika pětitisícovými bankovkami na zaplacení pobytu v ústavu pro nesvéprávné. S druhým rohlíkem slavím o něco větší úspěch. Máslo poprvé neopouští plochu stolu a na pečivu ulpívá jeho převážná část. Na podlahu dopadají poslední slzy, většina jedlíků se vrací k zažívací rutině. Třetí rohlík mažu již ve znamení nově nabyté zkušenosti. Několik homosexuálů na mě souhlasně pomrkává. Mylně se domnívám, že jde o známou 'Hru na vraha', kterou si pamatuji z dob mého pobytu ve skautském oddílu, a všem chlapcům s očními tiky vracím stejnou mincí. Po několik následujících hodin pak musím čelit lascívnímu ťukání na dveře mého pokoje. Co více jsem si mohl přát.

V poledne jsem se dostal k vyplňování znalostních testů. Jak jsem pochopil hned u první otázky, nemělo k tomu raději nikdy dojít.

1) Po zapojení pevného disku o kapacitě 60GB do PC se "kouslo" v POST tabulce po úspěšné autodetekci disků. V poli s udávanou kapacitou pevného disku je jen prázdné místo. Stáří PC je okolo dvou až tří let. Jak tento problém vyřešit?

a) Provedeme aktualizaci firmware pevného disku, který najdeme na www.fudge.cz
b) Provedene aktualizaci BIOSu pevného disku, který najdeme na ftp.asuscom.de
c) Provedeme aktualizaci BIOSu základní desky, který najdeme na ftp.asuscom.de
d) Zavoláme do *cink* na technickou podporu

Jak vidno, autoři testů jsou šprýmaři. Vlastně naopak - autoři testů nejsou šprýmaři. Kdo totiž aspoň jednou slyšel o onom novodobém fenoménu jménem 'humor', nikdy by nemohl vlézt více než jednou na server Fudge.cz, který má s humorem i heterosexualitou společné maximálně písmeno U. Nechápu to. Co vede lidi k tomu, že si zapíší hluboko do paměti server, jehož původní obsah je s výjimkou designu, za který by se nemuselo stydět ani debilitou postižené dítě s amputovanými pažemi, absolutně nulový? Vybrakovat denní poštu, bezcitně narvat na obrázky dokonale umělecké logo a napsat popisky typu 'Kolečko se čtverečkem, stupeň drsnosti 666' by zvládl snad i tukem uleptaný vozíčkář David Mlčoch. Vrchní přerozdělovač popularity bude zřejmě postižen několika vážnými komplexy náhodnosti, jinak si to nedovedu vysvětlit. Kdyby tomu bylo jinak, musely by podřadné splašky typu Fudge už tehdy zastínit stokrát originálnější servery jako například božská Prdel.cz. Proč se ale rozčilovat - Fudge konečně zemřelo na pohlavní chorobu a stejný osud nevyhnutelně čeká i jeho autora. A to je, myslím si, dobře.

Z obálek časopisů ve výkladu neskrývaně bulvární mlékárny jsem se dozvěděl, že nejúspěšnější hudební prostitutka několika posledních měsíců Sarah Connor se před nedávnem prohnala Prahou a při té příležitosti prohodila několik slov s naším Českým slavíkem Karlem Gottem. Nedovedu si dost dobře představit, jaké téma pro tento médii vykořisťovaný rozhovor zvolili, ale dle mého střizlivého úsudku šlo zajisté o hluboce filozofickou debatu nad problémy třetího světa.

Abych udělal radost servisnímu vedení, vyrazil jsem večerním vlakem do místa konání zítřejší školící akce. Krátce po přirážce k betonovým břehům hlavního nádraží v Brně jsem znovu a opět proklel zdejší kurevní dopravu, která mi pravidelně připravuje cesty plné demoralizujícího strachu z umístění cílové rovinky na rozlehlé mapě města. Tím chci rozvlekle říci, že téměř pokažé dojedu na radikálně odlišné místo, než jsem původně zamýšlel. Podařilo se mi to samozřejmě i dnes, pročež se cesta k vysokoškolským kolejím Družba protáhla na velmi záživnou hodinku. Ale - co vám budu povídat - stálo to za to. Díky laskavému přístupu R.Š. se mi podařilo zaplnit disk převážnou většinou multimediálních dat ze serveru killthechildren.com a následně zjistit lokaci zastávky šaliny číslo 9, jedoucí k vysněné Spořitelní akademii.

Mé prvotní obavy, že si na hotelu hned od začátku vysloužím pokoj s ukrajinským bijcem, který bude mít tendence zaměňovat můj anální otvor s čokoládovou zmrzlinou, se naštěstí rozplynuly hned po ubezpečení, že druhé místo v mé kóji bude obsazeno zřejmě až zítra. Nyní tedy sedím každou půlí zadnice na jedné z postelí a se sekyrou v ruce vyčkávám na chvíli, kdy recepční neuváženě změní svůj politicky vyvážený názor a tím i pořadí kvadrantů své měkoučké lebky.

PS: Děkuji Viduriovi za vypracování cestovního plánu a R.Š. za výpomoc v terénu.

Nahá pravda o dárcovství kostní dřeně!

Po několika letech úzkostlivého počítání minut se nám s Kakanem podařilo sesynchronizovat naše státem registrovaná zaměstnání do pozice, kdy se můžeme bez okolků dorozumívat jeden s druhým skrze pevné internetové připojení. Sám nevím, k jaké významné události v oboru bourání komunikačních bariér tuto nevšední událost přirovnat. Vynález telefonu, vznik jazykových škol, zrovnoprávnění tlumočníků s lidmi... tyto rádobypřelomové události mizí v prachu všedních dní. Ne tehdy, ale dnes se píší dějiny.

Časopis 'Osobní finance', jehož ukázkové číslo nám dobrosrdečně zaslalo nakladatelství Computer Press, osvěžil mou extrémně nezáživnou pracovní dobu několika doušky zajímavých ekonomických informací. V penězi páchnoucí změti rodičovských rad do života šetřivého spotřebitele mne zarazil například sloupek o spotřebě vody. Kdo by do průměrného Čecha řekl, že dovede denně zrecyklovat celých 111 litrů vody! Ač se toto číslo může bez důkladnějšího zamyšlení nad všemi konzumními akcemi (umývání auta, vaření vody na opaření neposlušného dítěte ap.) zdát mírně přemrštěné, stále se nachází pod minimální hranicí spotřeby, určenou pro naše klimatické pásmo xxx

Dno se sešlo se dnem a pozvánka na další díl nekonečného seriálu školení na mne dnes zamrkala z mailboxu jako omylem snězené umělé oko, které zrovna ťuká na únikový východ ze zažívacího traktu. Ve čtvrtek je Brno mé.

Pornografický průmysl je zvláštní odvětví lidské zábavy. Zbožňován i opovrhován si flegmaticky sedí ve svém vlastním koutě a ke spokojenosti nepotřebuje nic více než trochu neutuchající pozornosti, o kterou chvála Bohu (ano, zejména jemu!) není nouze. Co je vlastně nejzábavnějším aspektem celé této dřecí mašinérie? Myšlenkově hluboké scénáře? Umělecká jména účinkujících aktérů? Natržené anální otvory nezapracovaných hereček? Nikoliv! Jak jsem pochopil po přečtení jednoho postaršího rozhovoru s Robertem Rosenbergem, největším povyražením v celé branži jsou zcela jednoznačně osobní zážitky pornoherců!

OTÁZKA: Roberte mas rad kozy? Myslim jako normalni zive ctyrnohe ;-)
ODPOVĚĎ: mám rád kozy a vůbec všechny zvířata, chodím občas i do ZOO, povedlo se mi natočit tygra jak zvrací a jsem na to pyšný!

Osobně se přiznám, že s výjimkou nepřekonatelného videa Splash mne pornografický průmysl nikdy nepobavil tak zdrcujícím způsobem. A jsem na to pyšný!

Nenávidím elektroniku. Pokaždé, když se vyskytne jakákoliv šance zhatit mé plány, některé z elektronických zařízení je okamžitě zde, aby mi vyčelilo otevřený direkt. V poslední době boduje zejména přenosný otočník CD, ze kterého se mi ani na třetí pokus nepodařilo úspěšně dokončit pouliční poslech byť jediné písně. Do cesty mezi mikrodírami v CD a mým sluchovodem se stavěla nedostatečně trvanlivá sluchátka, vytřískané baterie a nakonec pro jistotu i samotná nabíječka, díky které jsem místo baterií bezmála nabil palnou zbraň. Je to opravdu k posrání. Neznám nic jiného, s čím by byly takové problémy jako s elektronikou. Co mě nikdy nezklamalo? Třeba... kružnice. Ne, nikdy mě nezklamala kružnice. A čím to asi bude? Nepochybně tím, že nemá nic do činění s žádnou homosexuální elektronikou.

Křesťanský chat je bez debat jednou z nejlepších věcí, které nám v současné době internet může nabídnout:

FK: Ano. Bůh není.
G: Coze, Jak to muzes rict? Kdyz ho jeste nikdy nikdo nevidel ani neslysel!