Den94ek: Neviditelný děs
 |
fk@den94ek.cz
ICQ 61255613
hejkal@hehe.com
ICQ 61210191 |
 |
|
|
Kontrolní návštěva u obvodního lékaře se i tentokrát nesla v humorném duchu. Mám pocit, že jestli mě ještě někdo někdy předběhne, pečlivě zvoleným hmatovým grifem mu rozbiju hlavu o kliku u dveří do ordinace. Celé čekání je totiž zvláštní psychickou hrou, ve které hraje velkou roli to, zda postojíte nebo si - nedejbože - v čekárně sednete. V případě usazení totiž musíte počítat s tím, že se k vaší zuřivé nevoli začne napříč čekárnou tvořit stonožka (až mnohonožka) složená z lidí, kteří maniakálně hypnotizují dveře do ordinace a při každém vyhlédnutí sestry začnou kvapně mávat rozličnými papírky se slovy 'Já bych potřeboval(a) jenom... [zde dosaďte libovolný úkon, který není plnohodnotým vyšetřením, ale obvyle trvá přibližně 3x déle]'. Nelze samozřejmě opomenout, že člověk, který měl tu drzost se posadit, je tímto divadlem degradován na marnotratný lidský odštěpek, kterému se vzhledem k jeho pasívnímu přístupu do ordinace zřejmě ani nechce. Neberte mě za slovo, ale opravdu si myslím, že v čekárnách u lékaře by mělo platit stanné právo více než kde jinde. Možná by farmaceutické firmy mohly zvážit, zda by nebylo moudřejší distribuovat místo hňupských letáků, které stejně nikdo nečte, trhací bločky s pořadovými čísly, které by v tomto zvlčilém světě přispěly k troše spravedlnosti. Představa, kterak s vítězoslavným výrazem v obličeji mávám svou vstupenkou do ráje před očima nasupené babizny, zalévá můj povadlý úd erektilním medem. Aha, vidíte, toho bych měl využít.
|
|
 | | Milí čtenáři,
jak jste si již možná všimli, po vaší levici se nachází zbrusu nové menu, které vás beze zbytečných útrap zavede na nově zveřejněné části Den94ku. Jedná se o nedokončené měsíce, s jejichž zveřejněním jsem dlouze otálel a věru jsem k tomu měl pádné důvody! Jak se můžete přesvědčit, tyto črty jsou z valné části nedokončené a mnohdy postrádají dokonalé a bezešvé zasazení do kontextu okolních událostí, které k literárním dílům s drtivým kulturním dopadem zcela neodmyslitelně patří. Právě proto jsou všechny nově vydané části opatřeny výstižným označením beta, které jejich kolísavou kvalitu s nevtíravým alibismem omlouvá.
Dobrou chuť. |
|
|
V mém životě se dnes neděje nic zásadního, proto mi dovolte, abych v tomto vzácném okamžiku bezvětří vyjádřil názor na pevné disky IBM, které mi svou hlučností a kazovostí vytrvale znepříjemňují pracovní i domácí život u počítače. Doufám, že někdy chytím toho syčáka, který mi jejich koupi doporučil, abych si s ním mohl vyměnit sluchové ústrojí. Pokud se tak nestane, budu náhradu tohoto smyslového aparátu vymáhat na IBM. Z toho určitě padnou na zadek.
|
|
 Vladimír Železný začíná být legračnější, než by jeho elegantní oblek chtěl. Jeho pravidelná sobotní šoková terapie se v poslední době stala zdrojem takových - promiňte mi to slovo - turbopičovin, že se každý svéprávný divák musí podvědomě modlit, aby během osudných 26 minut nepodlehl sebedestrukčním snahám své vlastní bránice. Zatím posledním šlágrem v dějinách této zběsilé show je přinášení pravidelných zpráv o domnělém zkultovění idiotské směsice černých čar a růžových polí jménem 'Zaza'. Jako by nestačilo, že tato smrtonosná malůvka kosí důchodce jako buldozer čerstvě zasazené vytyčovací kolíky, snaží se pekelný Vladimír pomocí svých vřelých slov přesvědčit méně psychicky odolnou část lidu o tom, že se Zaza stal kdovíjak nepostradatelnou součástí české kultury. V této souvislosti srovnává přínos Zazy se Švejkem, což může znamenat pouze dvě věci: buď se zbláznil už definitivně nebo se nějakým nedopatřením ocitnul ve spárách homosexuálního gangu, jehož členové si zvolili Zazu za svého duševního vůdce a nyní drží prst na spoušti kanónu, zacíleného na Železného hebký spánek. Myslím, že s oběma alternativami se dokáži vyrovnat.
Po dvou letech zádumčivého popocházení k televiznímu přijímači a zpět se mi podařilo něco zcela nemyslitelného - našel jsem ztracené dálkové ovládání! S přirozeným nadšením z objevování nového si znovu začínám osvojovat všechny pokročilé funkce jako 'MUTE' nebo 'STANDBY', které se s pomocí nuzného předního ovládacího panelu televize ani při nejlepší vůli vykouzlit nedají. Moje divácká účast na televizním vysílání tímto znovu získává svou zdrcující efektivitu, která v následujících dnech jistě pořádně zatřese s grafy divácké sledovanosti, jejichž neobjektivita byla po dva roky živena mou neochotou vstát a přepnout z černobílého filmu ze třicátých let na bombovní cyber pornografické bajky. Ale to se teď změní. Milášek je zpět!
PS: Právě jsem náhodou přepnul na koncert TATU! Neuvěřitelné.
|
|
V televizi propukla reklamní kampaň časopisu Žena a život, který v novém čísle nabízí možnost vyhrát zbrusu nový pár patřičně vyboulených ňader. S mým vyvinutým smyslem pro zabíjení čehokoliv, co je na člověku přirozené (= na hovno) samozřejmě nemohu než teatrálně přitakat a autory tohoto blahoslaveného nápadu aspoň slovem poplácat po rameni. Absolutně nechápu zvlčilé zastánce dávno přežitých přírodních hodnot, kteří proti plastické chirurgii brojí a za sebe mohu říci, že kdyby dali příslušní doktoři vale neúnosné finanční náročnosti, neváhal bych ani minutu a nechal se přeoperovat na něco úplně jiného. Ne snad že bych se cítil nějak zvláště frustrován svým vzhledem, ale je mi zkrátka líto ostatních lidí, kteří během mírumilovné nedělní procházky zahlédnou můj propadlý obličej a rachitickou postavu a musí z tohoto zrůdného výjevu odkutálet šokem schvácené zrakové čidlo. Bohužel mám pocit, že lidem, kteří by tento pud estetické sebezáchovy potřebovali nejvíce, přiroda nadělila do příslušné kolonky pouze mikroskopické hovínko (ano, jistě i tobě, vážený čtenáři!) a já tak ve své honbě za lepším životem pro ostatní zůstávám zcela osamocen. Altruismus je příšerný byznys.
|
|
Po roce klidu se dnes opět na několik hodin dostala do kurzu tradice, které vzhledem ke svému elitnímu sociálnímu zařazení zásadně neholduji. Nemohu totiž přijít ani na jeden jediný důvod, který by mě motivoval k sestupu z mého intelektuálního obláčku a výkonu něčeho tak namáhavého a idiotského, jako je mlácení vybraných vzorků ženské populace. Vážně ale uvažuji o tom, že se v nadcházejících měsících stanu feministou, koupím si elektrický paralyzér a příští rok touto dobou budu na potkání kosit ožralá hovada, korzující po ulicích našeho vidláckého města. To je ten jediný způsob, kterým jsem ochoten tento svátek slavit.
Připojuji se k protestu proti zrušení prodejen s masem z nuceného výseku.
|
|
♦ Hit týdne: Dust Brothers - Stealing Fat
♦ Shit týdne: Nope!
|
|
Naivita některých internetových 'podnikatelů' je skutečně nekonečná. Věřili byste, že může být někdo tak radikálně dementní, aby dokázal vytvořit stránku tohoto kalibru? Vidina toho, jak se dělnické duo Roman a Robert sešlo u škopku piva a po dvouhodinové intelektuální diskusi došlo k závěru, že zkrátka nemůže existovat žena, která by neumírala touhou po asistovaném vyholení vagíny, mne vynáší do naprosto extatických stavů. Dodnes jsem si totiž myslel, že něco tak ukrutně vidláckého nemůže vzejít ani z křečovité masturbace za míchačkou. No, jsem rád, že jste mě přesvědčili o opaku, chlapci. Jen tak docela nechápu, proč jste neosvěžili stránku také svými fotografiemi. Jste-li až tak mrduchtiví, asi to bude hrát roli, ne?
Robert si pod uměleckým pseudonymem hledá partnerku pomocí inzertní rubriky časopisu Dívka
|
|
No comment!
No comment!!!
|
|
Zdá se, že v Jeruzalémě propukl slavnostní křesťanský rituál omývání nohou. Otázka je - týká se i takových nohou, jako jsou ty mé?
  
|
|
Hojně medializovaná kauza se žlutými linkami, vyprovokovaná několika šťastnými majiteli desetitisícových účtů od neblaze proslulého telekomunikačního démona, začíná pomalu stavět mé ústní koutky do vertikální polohy. Nezlobte se, ale představa situace, kdy se nebohé stádečko počítačových neumětelů vydá na stránky s transsexuálním pornem, ve svém zaujetí ochotně odkliká se souhlasným stanoviskem všechny dialogy a poté elegantně svalí vinu na ošklivého operátora, který za to všechno může, mi zkrátka přijde lehce legrační. Imbecilita tzv. 'poškozených' majitelů telefonních linek totiž nabývá tak epochálních rozměrů, že se k ní zdráhám vzhlížet jinak než s bezmála posvátnou úctou. Jejich potrefené mediální žalování na Telecom mi připomíná situaci, kdy se (ex-)majitel odcizeného kola udýchaně přiřítí do slévárny a seřve vrchního dělníka za to, že se z kovových směsí vyrábějí štípačky a právě kvůli nim o svůj bicykl přišel. V reakci na dotaz, proč při zabezpečení kola proti krádeži nepoužil zámek, ale ztrouchnivělý kus motouzu, pak zamžourá svými prasečími očky a vzpurně odpoví 'A... a jak jsem měl vědět, že se to tak dělá, ha?!'
Podívejte, já uznávám, že je Telecom absolutní mrdka, ale nebudu jej přece žalovat kvůli tomu, že mi stojí penis doleva.
NA KTERÝCH STRÁNKÁCH SI TITO LIDÉ PŘESMĚROVÁNÍ NA ŽLUTÉ LINKY UHNALI?
  
|
|
 Dodnes jsem ani netušil, jaký potenciál se ukrývá v nápovědě některých počítačových programů. Když jsem si po několika měsících znovu nainstaloval obstarožní emulátor vynikajícího pařebního stroje jménem Sinclair ZX Spectrum, abych v jeho skromném, leč dostatečně použitelném prostředí vzřísil šílenou hru Paris Dakar, neodolal jsem tužbě opatřit si k němu také nějakého méně zchátralého bratříčka. Hrdinně jsem tedy vyrazil do poměrně obsažné nápovědy, kde se dala tušit aspoň letmá zmínka o domácím stanovišti autora. Při pátrání po tomto kusu informace jsem však narazil na zajímavou sekci 'And Now For Something Completely Different...', která mi svým názvem až nebezpečně evokovala jistý pořad, na jehož úvodní znělku se snaží už léta zapomenout všichni zděšení diváci módního žurnálu Videofashion. Pln vzrušujících obav jsem tedy sekci rozkliknul. Uvnitř se kromě mimořádně užitečné pasáže v Řečtině nacházela také srdceryvná kapitola 'Quality Assurance (Complete Lack of)', která byla ve skutečnosti vtipně napsaným nářkem nad nervy drásající neschopností všech lidí, kteří se rozhodli tento bohulibý produkt testovat. Opravdovým mementem jeho tvůrčího úsilí pak byla poznámka:
'Axilleas Kapartzianis program nainstaloval na svůj harddisk, kde jej pak po rekordní dva týdny sušil bez jediného spuštění. To mě inspirovalo k dalšímu vývoji této aplikace.'
Není zlatý? A já?
|
|
Není tomu ani deset minut, co jsem se vrátil z annuální návštěvy potemnělého lesa. Hodinové bloudění po přilehlých hájích, při kterém mi byl průvodcem pouze mrtvolně bledý měsíční svit, se díky své přirozeně děsivé povaze zvrhlo ve fůzi Vlčí boudy, Záhady Blair Witch a zálesácké euforie na konci (příšerného) Ringu 0. Přestože jsem za každým stromem očekával hrůzyplný obličej - neobličej zákeřné Sadako a na větrných mýtinách podvědomě uhýbal představám únosu některou z mimozemských civilizací, zdaleka nejvíce mě vyděsila na pohled bezbranná kočička, kterou jsem objevil uprostřed zcela zásadně hlubokého lesa. Po půlminutě zběsilého 'čiči!' jsem totiž zjistil, že se ve skutečnosti jedná o autobaterii! Myslím, že po tomto zážtku u mě les nadobro skončil.
Nepřijde vám, že už s těmi přídavnými jmény začínám být nudný? Pokud ano, klidně si někde stěžujte.
|
|
♦ Hit týdne: Clint Mansell - 2PIr
♦ Shit týdne: Nope!
|
|
Film 'PI' má skutečně něco do sebe. Jeho velmi zajímavé tematické a vizuální pojetí si přímo říká o udělení několika význačných certifikátů. No a abychom nechodili kolem horké kaše, tady je máme:
- 100% Eraserhead Certified
- 100% Koch Certified
- 100% Lobotomy Certified
- 100% Moby Certified
Opravdu moc pěkný film.
|
|
Zásadním a nezadržitelným tempem se propadám sborníkem uplynulých událostí zpět ke svým dětským letům. Míjím dny, měsíce i roky, míjím první chirurgický zákrok v břišní dutině a první zděšené probuzení v posteli, nasáknuté něčím proklatě organickým. Hledím do černočerné tmy v ústí hlavně českého vzdělávacího systému, pokládám zpocené prsty na klávesy zbrusu nového ZX Spectra+. Za chvíli se za mnou zavřou dveře porodnice a... ale co to? V půlce mého letu se začíná hlásit o slovo gravitace a já se střemhlav řítím mezi dvě otevřené stránky kroniky svého bídného života. Šest. Šest let.
Ano, je to tak. Snaha o vzdor byla maximální, ale distribuční povídání k filmu Hledá se Nemo mě dostalo na pokraj neřízené infantility. Začínám šišlat, dělám těžko pochopitelná gesta na naše akvarijní osazenstvo a přemýšlím, k čemu slouží ten podezřele malý šůlek mezi nohama. A to všechno proto, že Nemo je prostě strašně cool!
|
|
Myslím, že se vydám cestou sběratele zvěstí o prvních krůčcích velkých státních podniků. Nemohu totiž odolat pokušení dozvědět se, která osvícená organizační ruka dokázala sesbírat tak neuvěřitelně homogenní masu absolutních kreténů a sdružit je pod honosným názvem Česká pošta. Jsem sám, kdo má pocit, že na pracovištích tohoto úřadu vládne permanentně povznášející atmosféra totálního chaosu?
|
|
Odvolávám svě včerejší tvrzení, že 'Ringu 2' je debilní film. Jediný opravdu a nefalšovaně debilní film je totiž 'Ringu 0'. Waterloo po japonsku, jak jsem si toto veledílo pracovně nazval, se stejně jako 'Ringu 2' snaží chytře nalákat potencionální diváky na přímo se nabízející vidinu toho, že si snad z těchto návdavků doplní některé střípky do nekompletní mozaiky, která jim zůstala v rukou poté, co se s otevřenou hubou dodívali na bezkonkurenčně masitý díl číslo jedna. Nic podobného se samozřejmě nekoná, a pokud snad ano, pak je každý střípek rozbitý na další zmatečnou mozaiku, do které je víceméně zbytečné se pouštět. Ani v nejmenším nechci tvůrcům zazlívat, že se vyhnuli jakémukoliv vykopávání kořenů celé Sadako - kauzy, ale nezbývá mi, než se jich dotázat, z čeho vlastně pramení potřeba pojit na příď a záď luxusního prvního dílu jakési fantasmagorické fekální řetězy? Jednou z příčin, díky kterým se vám první díl zavrtá tak hluboko do hlavy, je ta hromada nejasností o původu onoho nápaditého televizního vraždění. A různé hulvátské, uměle domyšlené teorie, které autoři ukryli do závěru tragicky nudného dílu číslo 0, jsou přesně to, co původní Ringu ani trochu nepotřebuje. Z čirého studu se mi nyní nechce vyzrazovat jakékoliv detaily o tomto pointovém fiasku, ale pokud víte, že si 'Ringu 0' necháte s radostí ujít, označte myší naoko prázdný prostor mezi slovy POZOR a POHOV a bude vám hej. Ale abych jenom nekritizoval - scény s mimořádně vysokým faktorem děsivosti, jejichž silný efekt si autoři vyzkoušeli již v památném prvním díle, fungují velice dobře i v jeho mladším a starším bratříčkovi. Člověka akorát tak trochu zamrzí, že už je sleduje v páté repríze.
POZOR! Marná snaha o originalitu končí v závěru nultého dílu zjištěním, že Sadako se v určitém bodě fyzicky rozdělila na dvě různé osoby. Jednou z nich je hodná Sadako, která je po své matce a snaží se o normální život v Tokiu. Druhou je pak notoricky zlé monstrum, které zdědilo podobu po svém skutečném otci, a jehož vývoj se Dr. Ikuma snaží co nejvíce zpomalit vpichy různých retardačních medikamentů. V závěru filmu pak dojde k opětovnému sloučení této povedené dvojičky a tím de facto vznikne onen vrtošivý zabíjecí konglomerát, který si získal zasloužený obdiv díky svým výkonům v Ringu 1 a 2. Záhadou i nadále zůstává podoba a totožnost 'skutečného otce', ale veškeré indície dávaji tušit, že jde o něco výjimečně zrůdného. POHOV!
Zvláštní - teď, když jsem vám pravdu v celé své holé hrůze beze studu vyjevil, až tak nemilosrdně dementní mi ta závěrečná část filmu nepřijde. Ale uvažte - už z principu tomu tak musí být. Je to přece Ringu 0!
|
|
Po mém čarokrásném čele se rozlézá jakási zhoubná červená mapa, která na pohled působí stejně esteticky jako obrovská ropná skvrna na hladině toho nejlíbeznějšího hektolitru Tichého oceánu. Z této nenadálé pohromy viním zákeřné kortikoidní hormony, kterými se čas od času snažím marně vyhubit nezničitelnou organickou kulturu na mých horních končetinách. Ta již delší dobu žije svým vlastním životem a z našeho několikaletého boje o vládu nad deseti hbitými prsty se postupem času stala docela zábavná strategická hra (zřejmě z produkce firmy Maxis, protože nejde dohrát). Mým hlavním trumfem jsou dvě kortikoidní masti, s jejichž pomocí čas od času způsobím na svých končetinách absolutní Hirošimu. Díky nepřízni okolních vlivů, do kterých spadá zejména mráz a nutnost umýt si po očištění zadnice ruce mýdlem, však pravidelně dochází ke vzkříšení padlého režimu a opětovnému obsazení již tolikrát osvobozené plochy. Jedná se zkrátka o zcela bezvýchodnou situaci, ve které za současného stavu věcí nedávám sobě ani ekzému žádnou naději na absolutní vítězství. Kožní lékaři všech zemí, spojte se!
'Ringu 2' je ale opravdu výjimečně debilní film.
|
|
♦ Hit týdne: Linkin Park - Faint
♦ Shit týdne: Team - Mám na teba chuť
|
|
Snímek, pojmenovaný trefně 'Heaven' neboli česky 'Nebe', je skutečně působivým kusem filmového pásu. Ač sám sebe považuji za partyzána recenzentského amatérismu, neschopného objektivně porovnat herecké výkony předního světového herce a alkoholem ubitého zaměstnance lisovny drátěných pletiv, zásadní scéna ve čtrnácté minutě přivedla i mě k závěru, že Cate Blanchettová zřejmě usilovně trénovala šplh po kamenném masivu, v jehož prostřední části je hluboký vryp s popiskem 'standardní herecký výkon'. Tento drahocenný úsek svým emotivním zabarvením téměř dosahuje úrovně citově vyděračských eposů Larse Von Triera (ani si nedokážete představit, jak příšerně mě nasere, až si zítra přečtu jeho jméno i v recenzi Aleny Prokopové) a je jednoznačně nejlepší částí celého filmu, který mimochodem také spadá do kategorie 'velké žůžo'. Jelikož nemám nejmenší tušení, jak v tomto textu pokračovat, zbytek si domyslete sami.
|
|
 S třídenním zpožděním, které lze s úspěchem považovat za ostudné, jsem se dozvěděl o revoluční události na poli komunikačních vln, jejichž smyslné křivky se již po léta nepozorovaně zalamují v rozích našich nuzných ubikací. Jak jistě pochopili i ti z vás, kteří chtějí žít s námi, nemluvím nyní o klubkách pletací příze, vrhaných zběsile do kouta kocoury v říji, nýbrž o všudypřítomném signálu mobilních operátorů. Díky prozíravosti Eurotelu totiž počínaje prvním lednem stojím poprvé ve svém asexuálním životě na prahu pevného internetového připojení. Nepřijde vám to podezřelé, takhle zčistajasna? Mně ano - a právě proto si to nechám ujít!
|
|
Školou povinná sestra mi povyprávěla emotivní příběh o rómském spoluobčanovi, který dvakrát vniknul do ředitelny místního gymnázia, aby zde zcizil jakousi blíže nespecifikovanou věc. Jelikož byl ale v obou případech přistižen, musel se uchýlit k výmluvě, kterou hodlal svůj několikaminutový pobyt v prázdné ředitelně omluvit. Ano, tušíte správně - dle vlastních slov nešel snědý muž v žádném případě krást, nýbrž... požádat pana ředitele, zda by mu nepůjčil padesátilitrový hrnec na nadcházející svatbu! Dovedete si představit, co v tom budou vařit?
|
|
 Zamyšlení nad toulavými psychickými pochody redaktorů zpravodajství TV Nova mě (konečně?) přivedlo k nezvratnému závěru, že se v útrobách tohoto zábavního konglomerátu děje cosi bezprecedentně shnilého. Kromě zběsilého gestikulačního tiku Jany Peterkové, která by mohla zažádat o patent na pokročilou verzi velevkusně pojmenované nemoci Tanec svatého Víta, je totiž jejich nespornou devizou také schopnost vykonstruovat z jedné obyčejné věty masívní aféru, jejíž gigantické rozměry by nepozřely ani takové ty kuličky, co jsou na konci prvního dílu Mužů v černém. Pozadí dnes přetřásané 'radikální změny v názoru Francie na válku v Iráku' bohužel neznám do té míry, abych mohl posoudit oprávněnost mého následujícího kritického výlevu, avšak pokud mám stavět na onom pětisekundovém úryvku z projevu francouzského ministra zahraničí, který nám páni redaktoři mezi svými oduševnělými komentáři téměř zapomněli pustit, nezbývá mi než zakroutit hlavou a říci vstříc reverberační zdi lichotivé jů ár rajt! V onom pětisekundovém zvukovém drobku se totiž neříká nic víc než to, že Francie je ochotna v případě chemického útoku proti americkým či britským vojenským jednotkám nabídnout svou pomoc. Toto rádoby neškodné tvrzení však redaktor neváhal naroubovat patřičně rezavými vidlemi (víte, když teď přemýšlím, sám nevím, co jsem tím chtěl říct) a postavit ho do co možná nejdramatičtějšího kontrastu s protiválečným stanoviskem Francie. Mezi vpravdě čertovské legrácky patřila kupříkladu úvaha nad tím, jak může Irák vůbec chemický útok zrealizovat, když k tomu podle Francie nemá žádné prostředky - nestrašili nás ale nedávno na obrazovce se stejně rozkošným logem v levém horním rohu zvěstmi, že Saddámův režim je jedna ruka (Anča) s teroristickou organizací Al-Kajdá, která, přiznejme si, nějaký ten ulitý bacil dost možná někde skladuje? Další pekelnou srandičkou pak byla tvrzení, že Francie touto nabídkou předvedla 'názorový veletoč' či 'obrat o 180°', což v praxi znamená, že pokud bytostně nenávidíte svého souseda, ale se slzou v oku mu pomůžete v okamžiku, kdy leží po čelní srážce s kamiónem MAN uprostřed cesty obložen vlastními střevy, jste vlastně na prahu absolutní názorové debility. Petr v dětství asi opravdu Zavadil.
Řeknu vám, ty dnešní děti mají ale temperament!
01 - 02 - 03 - 04 - 05... and counting!
|
|
 Světem neustále otřásají mohutné protiválečné protesty, z čehož mi vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Opravdu nemají ta humanismem poblouzněná lidská mračna na práci nic lepšího, než pochodovat ulicemi populárních světových metropolí s rádoby uhrančivými sděleními na rtech a transparentech, jejichž hodnota se z výtvarného hlediska rovná proklatě rozměrné nule? Dobrá, jsem schopen pochopit, že určitá zanedbatelná část populace neholduje masturbaci nad fotografiemi ohořelých lidských těl (a tělíček!) a proto válce nijak zvláště nefandí, mají ale tyto odpadlické živly opravdu zapotřebí nám - obyčejným lidem - tak cynickým způsobem otravovat život a televizní vysílání? Kdyby bylo po mém, všichni by ihned šupajdili do svých kukaní, kde mohou beze zbytečného reptání budovat kapitalismus tak jak se sluší a patří.
Po krátkém průzkumu svého čela jsem začal podezřívat izraelskou vládu, že nyní již populární a nestárnoucí Rachel Corrie nebyla jediným člověkem, po kterém se v několika směrech projel buldozer. Na levé straně mé frontální kožní plochy se totiž nachází zvláštní vyboulený (!) útvar, který mě neznámá síla neustále nutí rozhrabávat nehty. Z tohoto pádného důvodu nyní permanentně budím pozornost jako 'muž, který krvácí z hlavy', což je, přiznejme si, aspoň o trochu lepší než 'muž, který krvácí z konečníku'. A o to přece v životě jde.
|
|
Porno se se suverenitou sobě vlastní pozvolna stává nejnudnějším žánrem v dějinách kinematografie. Asi by bylo naivní očekávat od pornografických dějotepců splétání nějakých zásadních scénáristických šmodrchanců, ale šablonovitost jednotlivých scén dosahuje již tak vysokých hodnot, že lze pomalu odhadnout, kterým směrem na závěr ucákne bílkovinná směs. Ještě daleko horší než podobná stagnace jsou ale novátorské experimenty, které postupně přecházejí v zavedené praktiky. Nevím, kterého mravně ujetého dobrodruha poprvé napadlo, že vrtat se penisem v análním otvoru je buhvíjak zábavná věc, ale je jisté, že o přínosnosti této kratochvíle dokázal postupem času přesvědčit celý pornografický průmysl. Totéž v bleděmodrém platí pro zběsilé olizování a roztahování (ženského) řitního otvoru, plnění úst a obličejových zaoblenin spermatem, plácání po zadku, přesouvání penisu z řitního otvoru do úst apod. Nedělám si iluze o tom, že by porno nedegradovalo ženu na pouhé pojímadlo ztopořené svaloviny v libovolném množstevním zastoupení, ale nemohli by tvůrci podobných snímků občas zabrousit do krajin standardního nenásilného souložení a přijít na trh se snímkem, který by udivil silou svého konzervatismu? Opravte mě, pokud se mýlím, ale dle mých bídných představ o fungování lidského těla je drtivá většina z výše uvedených praktik stejně přínosná jako hodinové žonglování s koňskými výkaly.
Výraz 'česká blogová scéna' aspiruje na funkci nejnovějšího přírůstku do rodiny laškovných synonym, kterými jsem si zvykl popisovat kulturní úroveň rozehnilých úst typické stoleté stařeny. Nekonečné řetězy fádních příhod, poslepované dohromady beztvarými pojítky v podobě stroze dokumentárního slohu, si mohou nálezt čtenáře snad jen mezi zoufalými odsouzenci na smrt, kteří nepohrdnou sebepitomějším shlukem legitimních českých slov. Uznávám, že Čermák nebo Rožánek se občas přitočí k nějakému zajímavému tématu a vytvoří na jeho základě docela smysluplnou textovou tapetu do elegantních rámečků svých redakčních systémů, ale to sem beztak píši jenom proto, že se (narozdíl od některých sráčů) tu a tam pochvalně vyjádří k mé vytrvalé péči o čistotu genitálií a přikydnou link na Den94ek. Nicméně, pokud jsem se kdy divil tomu, že si mé zpuchřelé životní epizody nacházejí ve své literární podobě tolik nadšených konzumentů, počínaje dnešní půlnocí tento kontinuální úžas zřejmě bez ostychu ukončím. Konkurence se totiž drží při zemi tak křečovitě, že se ani nemusím pokoušet o nějaké vrcholné exhibice, abych přes její nízko nasazenou laťku při náhodném závanu větru samovolně přepadnul. Inu, jen tak dál, vážení drtiči. Vaše bezmoc mi dává chuť znovu uvést do provozu tuto polozapomenutou mizérii.
|
|
Káravý pohled sebekontrolního aparátu mne po několika měsících donutil sestrojit další regulérní zápis do tohoto v ústrety nekonečna plynoucího srocení komplikovaných větných útvarů. Ani přes veškerou snahu totiž nemohu nalézt vhodnou výplň svého volného času, kterého je - ač si to nerad přiznávám - v poslední době docela dost. Problém je pouze v jeho nehomogenním rozprostření po týdenní časové ose. Chvilkové pocity nespoutané volnosti totiž kalí vidina jejich krátkého trvání, která efektivně bortí veškerou chuť k načínání jakékoliv souvislé činnosti. Kdybyste tedy někdy uvažovali o tom, proč konečně nedovedu do zdárného konce některou z šestnácti miliard rozpracovaných záležitostí, tak právě proto.
|
|
Dungeon Siege se definitivně stává vítězem soutěže o nejúmornější počítačovou hru všech dob. Neuplyne ani minuta, kdy bych se neproklínal, že stále pokračuji v plavbě touto repetivní žumpou. Téměř polovinu dnešního drahocenného dne jsem strávil procházením naprosto fádního, trapného a v neposlední řadě totálně debilního hradu jménem Ehb, jehož hlavní devizou je fakt, že se za každým druhým (idiotským) rohem zničehonic zjeví jakýsi mýtický bojovník, do kterého následně můj usilovně pěstěný blbeček tesá něco mezi 30 sekundami a jednou minutou čistého času. Kdyby tato situace nastala několikrát do roka, jistě by to nebyl důvod k zármutku, avšak poté, co si nachlup stejná akce akce odbyla reprízu č. 200, už mi nebylo souzeno zachovat stav čisté hlavy. Ba jo, Dungeon Siege je určitě reklama na heroin.
|
|
S pocitem zadostiučinění jsem opět zasednul za pomyslný stříhací pult a s použitím včera dodaného dabingu dokončil práce na traileru ke skandálnímu snímku, který jsme nasnímali během jedné bezesné noci na přelomu minulého a tohoto roku. Vysokou kvalitativní úroveň hlasového doprovodu jsem vzhledem k profesnímu zaměření jeho autora T.K. očekával, ovšem fakt, že po její aplikaci celá videosekvence nabude až nezdravě autentických rozměrů, mne skutečně překvapil. Cha!
|
|
Mám trýznivý dojem, že čím více času věnuji zhášení růstové vervy chlupů v nose, tím houževnatěji a rychleji se tato organická lana vrací do hry. S hrůzou očekávám, že situace brzy dojde do stádia, kdy budu nucen nasální vlákna přeřezávat v každé volné chvíli, kterou mi rada pro životní rozvrh přidělí. Život je krásný.
Šílený D.P. si za laskavé pomoci neméně šíleného Úřadu práce našel zaměstnání učitele na základní škole. Jako by to samo o sobě nebylo dobrým důvodem k tomu (už) nikdy nemít děti, obsahuje druhá polovina sdělení informaci, že jeho výchovné přednesy budou kromě matematiky zahrnovat také rodinnou výchovu. Hned v pondělí se Dominik chystá s holkama vařit, což lze vzhledem k jeho kulinářským schopnostem směle označit za absolutní chuťové harakiri. Z jeho referencí mi totiž přichází na mysl pouze jeden mastodontální řízek ve tvaru klínu k nouzovému zabrždění vozidla, který byl na své špičaté straně usmažen na uhel a na té tupé (výška cca. 2 cm) pak zcela syrový. Zkrátka - Magdalena Retigová by nešetřila hrdostí.
|
|
Ledabylý kydanec zhmotnělého kapitalistického necitu, který v této dimenzi vystupuje pod nepříliš vychytralým pseudonymem P. S., mne dnes krátce po poledni nazval nulou. Přestože tím pohotově připravil půdu pro skromnou oslavu, kterou bych měl uctít svůj úspěšný posun ze stádia 'jedničky', nenechám se jeho podbízivým tónem ukolébat. Dobře totiž vím, že čas dodnes nezahojil jednu slepou zášť, která vytrvale bují v jeho hlavě. Ano, Petr se stále nemůže smířit s tím, že ho dosud nikdo nepožádal o rozhovor do deathmetalového časopisu, což jsem si jako jeho věčný překonavatel odbyl již před mimořádně vzdálenými věky. Smutné, že? Sám nemohu pochopit, jak se může někdo dobrovolně odevzdat podobně devastující zkáze charakteru.
|
|
Tatínek ve slabé chvíli obeznámil sousední rodinu s faktem, že mé dovednosti v oblasti výpočetní techniky překračují hranici běžného standardu téměř sedmimílovým krokem. Ač je bezesporu hezké, že nyní při pochůzkách pro zavařeninové pochutiny šoupám špičkami bot o hlavy klanících se počítačových negramotů, jejich dotazový potenciál mě děsí. Je mi totiž zcela jasné, že jsem se tímto stal hromosvodem všech budoucích potíží, radostí a strastí, které si se svým výpočetním aparátem v nadcházející době užijí. Věru, radost.
|
|
♦ Hit týdne: Sonic Mayhem - Swallowed
♦ Shit týdne: Vypsaná fixa - Stereoid
|
|
Dlouho propagovaná teorie, že mi definitivně hráblo, konečně začíná získávat na váze. Ani po dvouhodinovém slídění ve všech myslitelných zákoutích místnosti, jejíž lascívní přítmí doprovází můj spánek, se mi totiž nepodařilo objasnit původ nočního letového provozu nad mou postelí. Již druhou nocí mne totiž budí z amorálních snů jakýsi tajemný tvor, který se neuvěřitelně chaoticky prohání stojatou vzduchovou kulisou. Nemám sebemenší potuchy, jakému živočišného druhu tato bestie fandí, ale podle třepotavého zvuku nadnášecích blán a zvláštního pískotu (?!) soudím, že by se dost dobře mohlo jednat o něco, co jsem v životě neviděl. Ze stolu samozřejmě nelze smést ani teorii, že se celý rambajs odehrává pouze v mé hlavě, což by bylo do jisté míry vysvobozující. Peníze a halucinace jsou přece dvě věci, pro které stojí za to žít.
Nový zaměstnanec na naší miniaturní pobočce nastoupil k půl sedmé hodině ranní do pracovního poměru. Vypadá jako brněnský kriminálník Adamous, jinak se drží v rámci průměru. Doufám, že si nehodlá ukrojit žádnou významnější část z našeho nuzného přenosového pásma, širokého pouhých 64 kilobytů. Musel bych ho asi... no odpojit.
|
|
| |
