Viz Den94ek 14-10-2k... S hospodou jednou nejmenovanou v našem městě máme podobnej problém... a to - zákaz nalívání. O tom jsme se ale dozvěděli až cca při třetí návštěvě. Ty první dvě jsme zasklili tak, že jakmile k nám přiklusala servírka a chtěla nás probably zdrbat za to, že se vůbec odvažujeme strkat nos do jejího baru, již zdáli jsme na ni štěkali příkazy co všechno k pití nám má donýst... Byla tím podvakrát tak zaskočená, že si to zapsala a odešla objednávku vyřídit... U baru jí asi došlo to, že nám chtěla asi něco říct a objednávku prostě asi stornovala (aniž by nám to sdělila). Po cca dvou hodinách sezení jsme si řekli, že už je prostě čas jít domů, takže jsme to zabalili. Ještě nutno podoknout, že se nám ani jedna ze tří servírek po celý večer nevěnovala... Při třetí návštěvě jsme tak nějak již tušili vo co go (jen jsme neznali důvod), takže jsme před vstupem nakoupili ve večerce Fruka v dosti hojném počtu (co kapsa, to kousek, což při kalhotech, mikině a bundě dává něco kolem deseti kousků - 2500ml chlastu, což dost silně zasklí celej večer). Nicméně spolu operátor mé nadšení s Fruky nesdílel a šel se "napít" s prázdnými kapsami, jen s tuším, že s deníkem Blesk, který měl být použit pro účely výroby papírové námořní flotily, kterémužto koníčku se posledních několik dní soustavně věnujeme. Situace v hospodě se opět opakovala, jen s tím rozdílem, že servírky už se ani neobtěžovaly se zatěžovat příchodem k našemu stolu a ptát se, co chceme. Stejně by to bylo to samý a situace "prázdný stůl" by se stejně opakovala. A na to, aby nám ty ludry do očí řekly, že mají zákaz nám nalívat, byly prostě měkký... Dále. Protestně jsme si tedy sedli k největšímu stolu, a to přesně doprostřed, na místa tak, aby se prostě nikdo neodvažoval si ke stolu přisednout... Když se po cca třičtvrtěhodině ani jedna ze servírek neodhodlala k naší návštěvě, začal jsem postupně vytahovat Fruka a exovat jedno za druhým. Když jsem byl hotov (ehm) s plněním žalud(k)u, postavil jsem si úhledně prázdné krabičky od Fruka do pyramidy, popřípadě jiných tvarů významných budov minulosti. Efekt se nesetkal s ohlasem, jaký jsem čekal, a ani tentokráte se nám nikdo nevěnoval (ani tím způsobem, že by nám vynadal). Po cca hodině a půl studování Blesku a kecama o všem, o čem se právě kecat dalo, se kámoš rozhodl taky začít pořádně provokovat a to následnovně: z pěti stran Blesku poskládal ukázkový kelímek, který jsem ještě vyztužil firemními nálepkami, které nosím po kapsách a peněžence vždy hojný počet. Voda ze záchoda (tedy myslím z umyvadla) brzy naplnila cca dvoudecovou nádobu a zahnízdila v popelníku (ve stojací pozici). Hovado z tohoto kelímku usrkávalo jen v situacích, kdy procházela některá ze servírek okolo za obsluhou jiných zákazníků. Po posledním poměrně výrazném hltu navíc vystoupení zakončil dosti výrazným grgnutím, na které se ani tentokrát nikdo neozval. Po cca dvou a půl hodinách, kdy jsem vyzkoušel snad všechny možnosti, jak postavit cokoliv z deseti prázdných krabišek Fruka a už vážně začínala být zase žízeň, jsme se rozhodli odejít v poklidu a míru domů. Tečku tomu všemu jsme ještě dali tehdy, když jsme se oba dobelhali k báru a za slov "platím" jsme oba položili na pult dvacetník a vypadli pryč (ano, tak za toto bych vás zřejmě opravdu zabil - FK). Nutno podotknout, že jsem to pak smíchy skoro neuřídil domů... :o) No a teď to inteligentní. Tuším, že to bylo cca tři dny poté (mezitím další návštěvy nebyly), byla nějaká akce a jistej sraz jistých hovadoidních lidí. Takže jsme se v klidu nakvartýrovali do již tak přecpané hospody, ukořistili nějakým lidem odejdivším na záchod dvě židličky a zasedli ke stolu "koryto" (spojitost s prasaty čistě účelná). Cca asi dvacet sekund nato se k nám přiřítila nějaká nová tvář (teda tak rychlou obsluhu - navíc v přecpaný hospě - jsem ještě nežral). Otvíraje hubu, že si konečně snad něco objednáme (a bude nám přineseno), nás daná osoba předběhla slovy: "Co tu vy dva děláte? Vypadněte!" Po absolutní ignoraci těchto slov a následujícím poklidným sezení přiběhla jedna ze servírek a vysvětlila nám, že daná osoba je majitelka tohoto podniku. No nevím odkdy mají mutanti právo na vlastní majetek. Zkusím ji popsat, nemyslím psychicky, ale fyzicky. Popis člověka mi ve slohu nikdy příliš nešel, takže nevím jak to vyjde, ale myslím, že by se dala teda popsat následovně: asi 28mi letá černovlasá, na krátko ostříhaná piča s brýlema typu popelníky s centimetrovou černou obroučkou, kterou někdo denně mlátí doma lopatou po xichtě. Viděl sem lidi hnusný, ošklivý i odporný (to zrcadlo je vážně vynález, kterej se musí ocenit), ale tahle "věc" byla vážně nepopsatelná. Již myšlenka, že peníze utracené v tomto zařízení putují do kapsy tohodle jedince, nás všechny dovedla k zamyšlení. Ale dost. Došlo k nahození maximálního psycha, kdy kámoš stoupl k baru, kde dvě hodiny zabíral místo v uličce pro servírky, a to v jediné pozici ve stoje a bez jediného hnutí. Servírky do něj chvílema dosti ryly, že zavazí, je na obtíž a podobně, ale jinak myslím, že byly na jeho straně. Šéfová tempo nevydržela po cca půl hodině, kdy si s ním promluvila, resp. na něj mluvila, resp. mu nadávala. Po dalších cca dvaceti minutách se situace opakovala, stejně tak za další čtvrthodinku a pak desetiminutku. Poté se snažila nějakým způsobem tomu Lojzovi domluvit a dokonce se začala chovat trošku míň podobně jako Godzila. Kámoš se s ní po několika dalších minutách, kdy se ona osoba prý dokonce nějakým způsobem začala omluvat, začal bavit. Nutno podotknout, že jsem se ho snažil psychicky podpořovat, a to cca každých deset minut, kdy jsem doběhl s Frukem á la Mr. Provianťák. Když se asi po deseti minutách ti dva konečně domluvili, zvolal kámoš dvojtej absint, kterej dostal k baru o cca 30 sekund poté, praštil o desku baru kilem, vyexoval deci nazelenalýho lihu a vypadli jsme. Posléze jsem se dověděl, že zákaz nalívání a prý i vstupu jsme měli z důvodu toho, že před cca dvěma týdny jsme rezervovali stůl pro bandu lidí, která po našem odchodu začala dělat prý nehoráznej bordel. No... co z toho plyne za ponaučení??? Není všechno piča, co tak vypadá, a i s pičou, co vypadá jako piča, se dá nakonec za určitých okolností rozumně mluvit. A to je konec pohádky...